Fúze

Fúze

V každé skupině se lidé vymezují do určitých rolí a utvářejí různá menší sdružení. Jejich popis a rozdělení najdeme v ukázce.

Již jsme řekli, že motivem pro účelový vznik Jádra je ohrožení skupiny a z něho vyplývající konstruktivně sebeorganizující anebo úzkostná reakce jeho členů. Členství v něm proto může uspokojovat reflektované nebo nereflektované potřeby svých členů. Poskytuje individuální zisky, z nichž skupina jako celek nemusí mít vůbec nic. Aby tyto zisky dále narůstaly, je třeba posilovat účinnost Jádra. A tak dochází mezi jeho členy k prolínání (konfluenci) jejich kontaktových hranic. Rozpouštějí v Jádru svoji individualitu. „Já“ je amputováno a padá do „JáMy“. Hranice mezi jednotlivými členy se zcela ztrácí a Jádro zaniká. Současně v něm a z něho vzniká novotvar: Fúze.
Fúze se chová, jako by byla celistvým jedincem. Vytváří si náhradní – přesněji svoji vlastní – hranici. Tato hranice se projevuje tím nejzřetelnějším (a nejjednodušším) způsobem: odporem k dění ve skupině. Fúze produkuje vlastní normy tajemství, konspirace a separovaného fungování, působí „antiterapeuticky“ (Kožnar, 1985, s. 113). Zároveň touto hranicí deklaruje svoji autonomii, osobitost. Hranice je důležitější než jedinci, kteří Fúzi tvoří. Nevyjadřuje tudíž charakter a individualitu svých členů. Tím vyvolává změnu v jejich chování. Chovají se podle norem Fúze a potvrzují její jedinečnost. Nejsou již svébytnými osobnostmi, ale částí Fúze. Mnohdy tak činí nevědomě.
Změněné chování členů Fúze ovlivňuje reakce a chování ostatních členů skupiny – i těch, kteří do Fúze nepatří. To vede v transakčním prostředí skupiny ke konfuzi, která se stává pastí, do níž postupně upadají všichni členové skupiny. A tak Fúze, pokud není reflektována, determinuje dění celé skupiny. Skupina již nezrcadlí individuální odlišnosti svých členů, ale „ideologii“ hranice Fúze. Je tak i hodnocena. (Ostatně, jak často reagujeme na hranice např. některých part a jak vůbec nereagujeme na jejich jednotlivé členy? Třeba i v případech šikany…)
Ještě poznámka: Analyticky orientovaní skupinoví terapeuti hovoří o tzv. „antiskupině“ (Roberts a Pines, 1998, s. 114–116). Toto pojetí nesdílíme. V psychoterapeutické skupině nemohou existovat dvě či více „skupin“. Všechny jiné „skupiny“ ve skupině jsou sdružení (subsystémy) systému skupiny. Tedy ani Jádro, ani Fúze nejsou „antiskupinou“, nýbrž jedním z projevů existence skupiny, bez nichž by skupina fungovat nemohla.

Další sdružení a funkce ve skupině
Jak víme, Jádro je přirozeným sdružením, které je výsledkem třetí etapy vývoje skupiny. Společně s Jádrem se utvářejí i další sdružení (subsystémy), do nichž se sdružují (seskupují) ti členové skupiny, kteří nejsou členem Jádra. Za určitých okolností se stává, že některý z členů skupiny je zastoupen ve více – nejčastěji dvou – sdruženích. Například může být členem Jádra a zároveň členem sdružení obětí manželských krizí či milovníků zahrádkaření. Sdružení tedy nabízí alternativy, které členům skupiny umožňují vybírat si společné aktivity a nezůstat v izolaci. Základním smyslem sdružení je proto uchování dynamičnosti transakčního prostředí a současně zajištění polarity společně s relativní vyvážeností dění ve skupině. Tato relativní rovnováha přináší potřebnou úroveň napětí. Ostatní sdružení sice nemají tak zjevný význam jako Jádro (nejsou tak „skupinotvorné“), ale bez nich Jádro nemůže existovat. A tudíž ani skupina.
Jednotlivá sdružení vznikají na základě společných životních událostí, příběhů nebo osobnostních rysů svých členů či jejich zájmů, případně situačně. Jsou většinou dvou- až tříčlenná, ale i vícečlenná. Četnost členů sdružení je velmi proměnlivá, stejně jako doba jejich trvání – záleží na situaci a akcích, které skupina realizuje. A tak může být sdružení jednou určeno např. pohlavím a jindy třeba tím, že jeho členové rádi „hrají“ v psychodramatu. Takových možností je mnoho. Jsou přitom jedním ze zdrojů formování funkcí členů skupiny.
Funkce ve skupině jsou jedním z příznaků sdružování. Na rozdíl od role člena skupiny (která může být jedna jediná) může každý člen skupiny zastávat nejen jednu, ale podle situace i více funkcí. Funkce tak zrcadlí hierarchii skupiny s ohledem na pozici a činnosti jejích jednotlivých členů. Zároveň jsou svědectvím o otevřenosti skupiny. Je-li ve skupině respektován individualizovaný projev funkce, a to i takové, která se nezařadila do žádného sdružení, svědčí to o plasticitě hranic a dynamiky skupiny. Vyvolává-li „nezařazující se“ individualita, solitér, ve skupině nereflektované napětí až odpor, nacházíme poruchy na jejích hranicích a v transakčním prostředí tendence k rigiditě (v takové skupině často vzniká Fúze).
Jaké funkce ve skupině objevujeme? Popsáno je jich velké množství – od klasických Morenových (počínaje Vůdci a konče Černou ovcí) až po stejně klasické Schindlerovy (imponující a podporující Alfa, expert Beta, přizpůsobivá Gama, „jináč“ Omega a protivný protivník P). My se u členů Jádra setkáváme s funkcemi, jejichž smyslem je většinou ovlivňovat chování celé skupiny. Jsou to tedy již zmínění Vůdci a Alfy, ale také Asistenti terapeuta, Držitelé monopolů, Koordinátoři nebo Kritici.
Členové různých sdružení plní funkce, které jsou většinou komplementární k funkcím členů Jádra. Jsou to například Přidavači, kteří udržují chod skupiny ve chvíli, kdy skomírá – v tu chvíli aktivně přidávají témata, která mohou skupinu aktivovat („přikládají do ohně“).
Mezi Přidavače lze řadit Komiky (Šašky), kteří oživují transakce komentáři a akcemi vyvažujícími aktuální stav ve skupině. Komici mohou tvořit za určitých okolností alterega Přidavačů.
Co nejvzorněji plní požadavky terapeutů Hodňáci. Většinou nenabízejí vlastní nápady, dovedou však empaticky vyjít vstříc očekávání nebo potřebám terapeutů. Tím dokážou evokovat a sytit jejich potřebu – někdy až narcistické – podpory. Stejně vzorně se však dovedou přidat k Jádru či Fúzi, zvláště když cítí, že jsou terapeuti slabí.
Setkáváme se také se Smíšky, kteří zaplňují prázdno smíchem, vtípky a „šumem“ (někdy i šumem slz). Narozdíl od Přidavačů či Komiků nejsou jejich akce cíleny k vyplnění vakua dané situace. Podobných funkcí samozřejmě můžeme objevit ještě řadu.
Také členové skupiny, kteří se nazařazují do žádného sdružení, mohou mít různé funkce. Jsou to například Samotáři, kteří si udržují odstup od všech. Jsou ochotni spolupracovat jen na výzvu ostatních nebo s kterýmkoli z členů skupiny podle toho, co vyžaduje situace.
Jakmile ale spolupracovat začnou, přebírají mnohdy nové funkce, např. Moralistů, Nezaujatých komentátorů či Zaujatých pozorovatelů. Mohou být ovšem také Opozičníky (což do transakčního prostředí obvykle vnáší inspirující napětí).
Společně se Samotáři lze ve skupině potkat Zamlklíka. I ten může mít řadu podob – od Outsidera až po Tichošlápka. Zamlklík se aktivně nepřidává k nikomu, ale dokáže být vděčný, je-li vybuzen a podpořen k nějaké akci. Další opakující se funkcí je Nechtíč: ten bývá buď Úhybka, který úpěnlivě žádá o pomoc, avšak z každé nabídky pomoci uhne, nebo Odsouzenec podstupující terapii jen proto, že k tomu byl někým (většinou „zlým“) přinucen, odsouzen.
Podobných funkcí je v literatuře popsáno mnoho (nejčastěji pod pojmem „role“, ale pro nás role představuje, jak již bylo řečeno, členství ve skupině).
Členové skupiny s výraznější funkcí bývají občas charakterizováni jako „problémoví“ (např. Yalom). Jak již bylo řečeno, tento názor nesdílíme. Žádná skupina nemůže existovat bez vnitřní hierarchie, a tudíž bez diferencovaných funkcí. Skupinové funkce jsou výsledkem skupinové dynamiky a zároveň jejím zdrojem. Vyjadřují současně osobnostní rysy těch, kteří je uskutečňují, a tím přispívají nejen k jejich poznání, ale také k uspokojení potřeb a dispozic každého z nich.
Strukturu sdružení a funkcí ve skupině tvoří celá skupina. Je tedy na všech jejích členech, jak se podaří přispět k naplnění smyslu skupiny. Jedno je jisté: skupina, v níž chybí Jádro a jiné – třeba „problémové“ – funkce, je skupinou problémovou. A to v tomto případě bez uvozovek.