Samci útočí, samice flirtují

Samci útočí, samice flirtují

Muži? A proč ne ženy? Donedávna evolucionisté chápali systémy párování docela jednoduše, přičemž své názory opírali o základní rozdíly mezi samci a samicemi.

Kdyby se vše řídilo podle mocných mužů, ženy by nejspíš žily v harémech jako samice tuleňů . Jisté je, že v minulosti tomu tak bývalo. Kdyby se vše řídilo podle žen, muži by byli věrní jako albatrosové. Přestože nové výzkumy tyto představy dost poopravily, pravdou víceméně zůstává to, že muži obvykle svádějí a ženy se nechávají svést. Tento model aktivních polygamních samečků a ostýchavých věrných samiček sdílí lidstvo s 99 % zvířecích druhů včetně našich nejbližších příbuzných – lidoopů a gibonů.
Zamyslete se třeba nad takovou nabídkou k sňatku. V žádné společnosti na Zemi ji obvykle nevyslovuje žena či její rodina. Dokonce i v nejliberálnějších kruzích na Západě se očekává, že muž požádá ženu a ta na jeho žádost zareaguje. Anglosaský zvyk, podle kterého může 29. února žádat o ruku žena, jen podtrhuje, jak omezené jsou její možnosti. Jeden den, kdy žena může vyslovit svou nabídku, připadá totiž na 1460 dní, kdy ji může vyslovit muž. Pravdou je, že moderní muž před svou vyvolenou nepadá na kolena a oba spolu celou záležitost „proberou“ jako sobě rovní. Přesto však rozhovor na téma sňatku obvykle zahajuje muž. A co se týče namlouvání, i zde se od muže očekává první krok. Žena může fl irtovat, ale muž útočí.
Proč je tomu tak? Sociologové by vše svedli na podmínění společenskou tradicí. Zčásti by měli pravdu. Nebyla by to však pravda celá, mimo jiné i proto, že během velkého společenského experimentu zvaného šedesátá léta jsme valnou část společenských tradic odvrhli, aniž to změnilo tradiční postupy při namlouvání. Společenská tradice navíc spíše instinkty posiluje, než potlačuje. Jak jsme si ukázali v předchozí kapitole, biologové dnes díky zjištěním Roberta Triverse (Trivers, 1972) z roku 1972 dokážou uspokojivě vysvětlit, proč jsou zvířecí samci obvykle aktivnějšími svůdci než samice i proč existují výjimky z pravidla. Není důvod, proč by i pro lidi nemělo platit, že to pohlaví, které investuje více zdrojů do výroby a výchovy potomka a tím se zříká většiny příležitostí investovat do dalších potomků, je současně pohlavím, které nic nezíská nadbytečnou kopulací. Páv věnuje pávici minimální námahu; daruje jí něco spermatu, toť vše. Nemíní ji střežit před jinými pávy ani ji krmit, chránit pro ni zásobu potravy, dělit se s ní o sezení na vejcích nebo jí pomáhat s péčí o pávata. Páření je proto pro samici nerovný obchod. Ona se chystá vyvinout gigantické a osamělé úsilí, aby jeho spermie předala do nových pávů, kdežto on jí věnuje miniaturní – byť seminální – dáreček. Ona se naopak může rozhodnout pro kteréhokoli páva, který se jí zalíbí. A jakmile se s některým spáří, nic ji nenutí, aby se pářila s dalšími. Zjednodušeně řečeno, on nic neztratí a může mnoho získat, jestliže se spáří s každou samicí, která projde okolo, zatímco ona každým dalším pářením pro pochybný zisk riskuje ztrátu času a energie. On pokaždé když oplodní novou samici, získá ohromnou prémii v podobě další obětavé matky svých synů a dcer. Ona pokaždé když podlehne novému samci, získá jen pár kapek spermatu, které pravděpodobně vůbec nepotřebuje. Není divu, že jemu jde o kvantitu partnerek, kdežto ona shání kvalitního partnera.
Máme-li mluvit o lidech, pak není sporu, že muž se může stát otcem pokaždé, když se pomiluje s novou ženou, kdežto žena zůstane dlouho obtěžkána dítětem jediného muže. Klidně se vsadím, že Casanova po sobě zanechal víc potomků než nevěstka babylonská.
Tento základní rozdíl mezi pohlavími pramení přímo z rozdílné velikosti spermie a vajíčka. Roku 1948 umožnil britský vědec A. J. Bateman octomilkám , aby se navzájem podle libosti pářily. Zjistil, že nejplodnější samičky nebyly o mnoho úspěšnější než samičky nejméně plodné, kdežto nejplodnější samci byli nesrovnatelně úspěšnější než ti nejméně plodní (Bateman, 1948). Tato asymetrie se dále prohloubila s vývojem rodičovské péče, která dosáhla svého vrcholu u savců.
Savčí samice rodí gigantické mládě, dlouho je živí a chrání ve svém nitru; samec se může stát otcem během několika sekund. Jestliže žena pojme větší počet partnerů, nijak tím nezvýší svou plodnost, zatímco muž ano. Pravidlo zjištěné u octomilek platí i pro savce. I v dnešní monogamní společnosti mívají někteří muži velký počet dětí mnohem pravděpodobněji než ženy. Pravděpodobnost, že podruhé ženatý muž bude mít děti i v druhém manželství, je mnohem vyšší než pravděpodobnost, že ve svém druhém manželství porodí podruhé vdaná žena. (Alexander, 1974; 1979; Irons, 1979)
Nevěra a prostituce jsou dva zvláštní případy polygamie, při kterých se mezi partnery neutvářejí žádné manželské svazky. To staví mužovu manželku a milenku do rozdílných postavení s ohledem na investice, které je do jejich dětí ochoten vložit. Muž, který dokáže své ekonomické záležitosti uspořádat natolik úspěšně, aby měl dost času, příležitostí a peněz k podpoře dvou rodin, je skutečně bohatý muž.