Příprava a možnosti uplatnění sociálního pedagoga

Příprava a možnosti uplatnění sociálního pedagoga

Co se týká struktury vzdělání, musí být koncipováno zaprvé jako kontinuální, celoživotní, a zadruhé jako široký obor, který zahrnuje všechny odpovídající oblasti s možností další specializace. Jednotlivé stupně vzdělávání tedy na sebe musejí navazovat (vyšší odborné, bakalářské, magisterské a doktorské studium). Dále je nutné umožnit pokračování ve vyšších stupních vzdělávání, současně však i ukončit pregraduální přípravu na určitém zvoleném stupni tak, aby to odpovídalo kvalifikaci požadované v dané profesní oblasti. To nevylučuje jistou vnitřní specializaci či diferenciaci přípravy s ohledem na cílové skupiny (děti, dospělí, mladiství, rodiny apod.) nebo na jednotlivé institucionální oblasti možného působení (střediska pro mládež, centra volného času, dětské domovy, výchovné ústavy apod.) – to vše při zachování společného širokého základu.
S tím souvisí zmíněný druhý princip, který předpokládá dostatečnou nabídku specializačních kurzů a atestací v rámci dalšího vzdělávání. To by mělo vždy reagovat na změny v terénu a reflektovat sociální realitu – pracovníci by tedy měli mít možnost účastnit se doškolování, inovačních programů apod.
Obsah vzdělávání by měl respektovat určité (minimální) standardy:

- profesionální, které vycházejí z analýzy činností a kompetencí pracovníka (viz předcházející část o kompetencích);
- vzdělávací, tzn. určité normy odpovídající statusu profesionála v dané oblasti nebo určité úrovni vzdělání potřebného pro dané pracovní zařazení;
- zaměstnavatelské, tj. podmínky, za jakých je pracovník zařazen do jisté profese, rejstřík potřebných pracovních úkonů apod.;
- klientské, které „definují“ sami klienti svými požadavky a představami, do nichž většinou zahrnují nejen odbornost, ale též lidské kvality.

Tyto standardy se pak odrážejí ve struktuře a obsahu jednotlivých disciplín. Obojí se stále formuje a vyvíjí. Pokud jde o strukturu, je možno uvažovat o následujících okruzích: pedagogika, filozofie, etika, sociologie, psychologie, sociální pedagogika, sociální práce, sociální politika, základy práva, řízení v sociálněpedagogické oblasti, základy biomedicíny a další speciální disciplíny (psychoterapie, sociální patologie, metodiky zájmových činností, práce s minoritními skupinami apod.). Z perspektivy dalšího vývoje profesí v ČR stojí před vzdělavateli sociálních pedagogů tyto aktuální výzvy:

- Intenzivně spolupracovat s MŠMT a MPSV při přípravě národní soustavy kvalifikací, která nyní probíhá v ČR i EU. Zpracovat vzdělávací standardy pro sociální pedagogiku jako studijní obor.
- Zpracovat profesní standardy ve spolupráci se zaměstnavateli absolventů.
- Vytvořit systém mobility studentů sociální pedagogiky v EU a zabývat se jejich mezinárodním uplatněním.
- Rozvíjet spolupráci s tuzemskými i evropskými organizacemi a asociacemi vzdělavatelů a zaměstnavatelů (FICE, NIDM, International association of social educators aj.) sdružujícími odborníky z dané oblasti.