Linda: „Můj život by byl skvělý, kdyby nebylo těch záchvatů paniky!“

Linda: „Můj život by byl skvělý, kdyby nebylo těch záchvatů paniky!“

„Jedna moje přítelkyně mi řekla, že existuje nějaká nová terapie záchvatů paniky – myslíte si, že by mi to mohlo pomoci?“ Volající se ptala velmi přímo. Měla pevný a sebejistý hlas, když se terapeutky vyptávala, co je to kognitivní terapie. Stejně přímo vylíčila své nedávné zážitky, které ji přiměly k tomu, aby zatelefonovala. „Jmenuji se Linda, je mi 29 let a kromě problémů s létáním jsem nikdy neměla žádný problém, který bych sama nezvládla. Pracuji jako vedoucí obchodního odboru u telefonní společnosti a svou práci jsem vždycky měla ráda – tedy až do doby asi před dvěma měsíci. Tehdy mi nabídli povýšení a přeložení na ústředí vedení společnosti. Měla bych za úkol létat po celém západním pobřeží Kalifornie a zjistila jsem, že mě polévá studený pot pokaždé, když na to pomyslím. Přemýšlela jsem, že to povýšení odmítnu, ale moje přítelkyně mi řekla, ať vám nejdříve zavolám. Můžete mi pomoci?“

Ke svému prvnímu setkání s terapeutkou přijela Linda časně, s kufříkem a notebookem, připravená začít se učit, co je potřeba. Řekla, že má strach z létání po celý život, a domnívala se, že ho má po své matce, která se také létání vyhýbala. Její panické záchvaty však byly nedávného data a začaly se objevovat ještě předtím, než dostala nabídku na povýšení.

Linda si vzpomněla, že měla záchvat paniky poprvé před osmi měsíci, když si v neděli během nakupování v hypermarketu všimla, že jí silně buší srdce. Nechápala, co se to s ní děje, a dost ji to vyděsilo. To bylo poprvé, kdy se strachy zpotila. V té chvíli si myslela, že má srdeční záchvat, ale při vyšetření na lékařské pohotovosti ji ujistili, že není nijak tělesně nemocná.

Linda měla další panické záchvaty tak jednou až dvakrát do měsíce. Od nedávné nabídky na povýšení ji však přepadaly několikrát týdně. Při těchto záchvatech strachu jí silně bušilo srdce, celá se zpotila a měla pocit, že nemůže pořádně dýchat. Panické stavy přitom přicházely nenadále, „prostě se zčistajasna objevily – a to i když jsem byla doma“ a trvaly několik minut, po kterých se zase ztratily stejně rychle, jako se objevily.

„Jsem soběstačná, dokázala jsem si koupit malý dům, mám dobré přátele a dobrou rodinu, nepiji alkohol ani neužívám drogy, vždycky jsem vedla poklidný život – tak proč mám takové potíže?“ Linda skutečně žila šťastný, vyrovnaný život naplněný prací. Jediným traumatickým zážitkem v jejím životě byla smrt otce, k níž došlo před rokem. Sice se jí po něm stýskalo, ale našla útěchu v dobrém vztahu s matkou a svými dvěma bratry, kteří žili blízko ní. I když byla její práce dosti náročná, zdálo se, že Lindě tento tlak vyhovuje a zvládá pracovní nároky velmi dobře.

Proč tedy Linda trpěla panickými záchvaty? V následujících kapitolách budeme sledovat, jak se Linda naučila odhalit a pochopit příčiny svých panických záchvatů. Když se dozvěděla více o svých tělesných reakcích, myšlenkách a chování, naučila se nejen zvládat svou paniku, ale začala dokonce často létat v rámci svého povolání pro telefonní společnost.

Jak rozumět problémům Lindy

Linda trpěla panickými záchvaty a také strachem z létání, což jsou problémy spojené s úzkostí. Můžeme použít model z obrázku 1.1, abychom její úzkosti porozuměli? Všimněte si, jak uvedených pět oblastí shrnuje jednotlivé složky Lindiných prožitků:

Změny v okolním prostředí / životní situace: Smrt otce; nabídka na povýšení v práci.
Tělesné reakce: Studený pot; bušení srdce; potíže při dýchání.
Emoce: Strach, panika.
Chování: Vyhýbá se létání; uvažuje, že odmítne povýšení v práci.
Myšlenky: „Mám srdeční záchvat“, „Kdybych letěla, stalo by se něco hrozného“.

Jak vidíte, tento pětisložkový model vyhovuje při popisu úzkosti, stejně jako při popisu deprese. Všimněte si ovšem i některých rozdílů mezi úzkostí a depresí. Tělesné změny spojené s depresí obvykle vedou ke zpomalení tělesných dějů, k narušení spánku (Ben) a k pocitu únavy (Bena a Marie), zatímco úzkost se obvykle vyznačuje zrychlením tělesných procesů – bušením srdce, zvýšeným pocením (Linda). Při depresi se lidem obvykle do ničeho nechce, často se stáhnou do sebe a přeruší kontakty s druhými lidmi. Linda říká, že má ráda lidi a svou práci, ale vyhýbá se konkrétním situacím, které v ní vyvolávají úzkost. Vyhýbavé chování je charakteristickým rysem úzkosti.

Mezi depresí a úzkostí jsou velké rozdíly v myšlení. Ben a Marie představují depresivní typ myšlení, který je obvykle negativní, pesimistický, beznadějný a sebekritický. Lindino myšlení je více katastrofické („Mám asi srdeční záchvat“) a obsahuje více obav z konkrétních událostí v budoucnosti (z cestování letadlem), což je typičtější pro úzkost. Než by sama o sobě uvažovala v obecných negativních pojmech, jak to vidíme u lidí v depresi, Linda se cítí ohrožená jen v určitých situacích. V kapitolách 10, 11 a 12 jsou uvedeny rozdílné charakteristiky jednotlivých typů emocí.