Šárka Kašpárková: Autogram pro Terezku

Šárka Kašpárková: Autogram pro Terezku

V pětadvaceti letech stála na olympijských stupních vítězů. O rok pozdě ji přidala titul mistryně světa. Na další olympiádě ale trojskokanka Šárka Kašpárková třikrát přešlápla – a krátce nato zjistila, že je těhotná. Po ročním přerušení kariéry se pokusila vrátit, ale nebylo to ono. Šárka už nežila pro sport, ale pro dceru Terezu. Ta je teď v první třídě a Šárka má dávno jiné starosti než tréninky a závody: Terezka už nesedí v lavici se svou kamarádkou. Paní učitelka je totiž rozsadila. „Já jsem ju varovala, ať nekecají,“ říká Šárka typickým brněnským dialektem v kanceláři svého sportovního studia.

Jaké to je, vést dítě poprvé do školy?

Vlastně smutné. Partner byl na mistrovství světa v Japonsku, tak jsem tam šla s Terezkou sama. No, vlastně ne úplně sama, ale v doprovodu babičky, dědy a tety. A když jsme dorazili do školy, kde prvňáčky slavnostně vítali, přišlo mi to najednou hrozně líto. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že Terezce právě skončila první a nejkrásnější etapa dětství. Sice chodila do mateřské školy, ale když jsme s partnerem jeli na třítýdenní soustředění na Kanárské ostrovy, nebyl problém vzít ji s sebou. Jen jsem ve školce nahlásila, že tři týdny nepřijde. Ale to teď nebude možné, už má svoje školní povinnosti. Jistě, ještě je dítě, ale to klasické dětství už má podle mě za sebou.

Takže jste tam uronila slzu?

Skoro. Já bych brečela i teď, když o tom mluvím! Fakt mi to přišlo hrozně líto.

Terezce to líto nepřišlo?

Já myslím, že ne. Prvňáčci se do školy vždycky hrozně těší. Měla jen jedinou starost – aby s kamarádkou sehnaly místo v první lavici! Což se jim nepovedlo…

V první lavici, ne v poslední?

Ano. Jenže první lavice byly všechny obsazené, tak se posadily k oknu, kde zbývala poslední dvě místa vedle sebe. Terezka z toho byla smutná, tak jsem se jí snažila vysvětlit, že zadní lavice jsou vždycky lepší než přední. A že to v budoucnu pochopí. Já jsem vždycky sedávala vzadu. Měla jsem výhodu, že jsem byla odjakživa vysoká, takže jsem volávala: „Já musím být vzadu, jinak přese mě nikdo neuvidí!“

Proč vlastně Terezka chtěla do první lavice?

Nejen ona, ale skoro všechny děti. O první řadu byl největší zájem. Asi to bude tím, že v tomhle věku se děti chtějí u paní učitelky co nejvíc zviditelnit. A mají pocit, že čím dál budou od katedry, tím méně si jich bude všímat.

Chlubí se Terezka mezi kamarády, že má slavnou maminku?

Když jí byly asi čtyři roky, tak říkávala: „Moje maminka je slavná!“ Ale teď to vůbec neřeší. Medaile, co mám vystavené ve vitríně, ji nezajímají. Jen měla období, kdy po mně pořád nějaké chtěla, protože si s nimi s kamarády na něco hráli. Tak jsem vždycky vytáhla nějaké z mistrovství republiky… Ale určitě to před dětmi nějak hrdě neprezentuje. Spíš se stane, že za Terezkou přijde nějaký spolužák a řekne: „Viděl jsem tvou maminku v novinách!“ Takže to možná víc vnímají ostatní děti než ona sama.
Navíc zažila až období, kdy už moje sportovní výsledky nebyly tak vrcholné, takže ji to asi ani nijak zvlášť nezasáhlo. Jen si občas přišla pro autogram.

Pro autogram?

Když jsem ji totiž vzala s sebou na nějakou akci, kde jsem se podepisovala dětem, tak se Terezka postavila do fronty, že chce taky podpis. Musela jsem jí tam napsat i věnování.

Terezce maminka?

To právě ne. Chtěla tam mít přímo napsané Šárka Kašpárková.

Co s tím pak dělala?

Ani nevím. Ona si to vždycky někam založí. Že by si mou fotku s podpisem vystavovala, to určitě ne! Měla v pokoji podepsané fotky všech Vyvolených, ale maminku? Kdepak.

TĚHOTENSKÝ TEST Z LEGRACE

Vy jste na olympiádě v Sydney už závodila těhotná?

Ano, ale vůbec jsem to netušila. Ani jsem nemohla, protože když jsem to pak zpětně počítala, mohla jsem tehdy být těhotná zhruba dva týdny, déle určitě ne. Mé těhotenství bylo nečekané, překvapilo mě.

Kdy jste to zjistila?

Poměrně kuriózním způsobem, když jsem byla po olympiádě s kamarádkou na léčení v Třebíči. Ona se rozhodla, že si zajde koupit těhotenský test, tak jí povídám: „No, já mám taky nějaké zpoždění. To určitě bude z toho časového posunu, ale nikdy jsem si těhotenský test nedělala, tak mi ze srandy taky jeden kup.“ Přinesla ho a vyšel pozitivní.

A kamarádce?

Kamarádce ne, ta těhotná nebyla. Otěhotněla o tři měsíce později.

Co jste s tím zjištěním dělala?

I když to bylo naprosto nečekané a neplánované překvapení, byla jsem moc ráda. Jednak už mi táhlo na třicítku, a jednak jsem tehdy ve sportu měla opakované zdravotní problémy. Vždycky jsem byla zraněná, vylízala se z toho a zase mě potkala jiná potíž. Tak jsem si řekla, že dítě je docela fajn řešení.

Jak se na tu zprávu tvářil partner, váš trenér?

Byl také překvapený, ale nic nenamítal. Nenabádal mě, abych kvůli kariéře dítě ještě neměla. To určitě ne.

Byl v té době ještě ženatý?

To ano, ale ten svazek byl spíš formální. A já jsem byla rozhodnutá, že ať by to s námi dopadlo jakkoli, určitě bych se dítěte nevzdala.

Věděla jste, že budete mít holčičku?

Nechala jsem si to říct, protože jsem zvědavá, takže bych to tak dlouho nevydržela! A alespoň jsme utekli takovým těm dohadům, jestli mi dítě bere krásu, nebo nebere, a co to tedy bude. Prostě jsem rovnou řekla: „Bude to holčička!“