Daria Klimentová: Šeříková víla v tom

Daria Klimentová: Šeříková víla v tom

Daria Klimentová je naše nejúspěšnější baletka. Když uprostřed kariéry plánovaně otěhotněla, mnoha lidem tím vyrazila dech. Vždyť se na její představení v Londýně chodila dívat i britská královská rodina! A ona teď vymění post primabaleríny za plenky? Daria ale nepochybovala o tom, že se vrátí. Pár hodin po porodu, ještě v nemoc ničním pokoji, už zase dělala arabesky. Do tří měsíců byla zpět na jevišti. Ale díky dceři už své povolání vnímá jinak: „Je to jen balet. V podstatě vůbec o nic nejde. Dítě je přece mnohem víc než nějaké prestižní místo.“

V kolika letech jste si poprvé vážně řekla, že byste chtěla mít dítě?

Myslíte, kdy se mi začaly plašit hormony? To mi bylo okolo pětadvaceti. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem vlastně ženská a že chci mít dítě. A byla jsem si jistá, že bych to chtěla stihnout dřív, než mi bude třicet. Věděla jsem totiž, že když primabaleríny v pětatřiceti nebo čtyřiceti letech skončí s baletem a zatouží po potomkovi, mnoha z nich se stane, že už ho mít nemohou.

Protože je jejich profese natolik fyzicky náročná?

Ani ne. Problém je spíš v tom, že se snaží otěhotnět ve chvíli, kdy už jejich plodnost není právě nejvyšší, naopak. Čím je žena mladší, tím je jednodušší počít dítě – to je jasné. Když se začnete o něco snažit až kolem čtyřicítky, riskujete, že se vám to nemusí povést. Prostě to nestihnete. A tomu jsem se chtěla vyhnout. Když jsem se vdala, říkala jsem si, že bude tak rok trvat, než přijdu do jiného stavu. Otěhotněla jsem ale okamžitě, až mě to překvapilo.

Byla to tedy čára přes rozpočet?

No, věděla jsem, že kdyby se to náhodou podařilo hned, tak v příští sezoně není nic důležitého, co bych chtěla tančit. Ve všem, co se připravovalo, jsem už někdy předtím vystupovala.
Takže jste zašla za šéfem, že prostě příští sezonu tančit nebudete? Tohle bylo trošku složitější. Den poté, co mi doma na těhotenském testu vyšly dvě čárky, si mě zavolal šéf do kanceláře, že chce nastudovat balet Šípková Růženka s choreografií šitou mně na míru. A šlo o velikou věc, inscenaci pro Royal Albert Hall, kde tančí asi sto dvacet tanečníků. Tančí na ohromném kruhovém jevišti a dokola sedí pět tisíc diváků.

S tou rolí jste nepočítala?

Že by si mě vedení baletu vybralo přímo jako Růženku? To ne. Nikdy dřív mě totiž do rolí tohoto typu neobsazovali – na tahle velkolepá představení si zvali hosty z jiných souborů. Aby to bylo opravdu něco extra. Takže já jsem sice věděla, že ten balet připravujeme, ale naprosto jsem nepočítala s tím, že bych byla v prvním obsazení.

Jak jste to řešila?

Ten den ještě nijak. Až když jsem si za týden došla k lékaři a ten mi těhotenství potvrdil, předstoupila jsem před šéfa a oznámila mu, že čekám dítě. Chtěla jsem tu Šípkovou Růženku dělat…

Copak jste ji do té doby nikdy netančila?

Ale jistě že tančila. Jenže tohle bylo nové nastudování, velká akce. Takže jsem prohlásila, že to zatančím i těhotná. Ale šéf na mě začal křičet, že to tedy v žádném případě!

Počkejte, to by šlo?

Nešlo, samozřejmě. Nevím, jak jsem si to já blbá mohla myslet. Ale nikdy předtím jsem těhotná nebyla a nevěděla jsem, jaké to je, takže jsem předem nedokázala nic odhadnout. Myslela jsem si, že mi jen trochu naroste břicho a jinak bude všechno jako dřív, což pochopitelně není pravda. Šéf se mě pak zeptal, jestli je mé těhotenství plánované a jestli si chci dítě nechat. Nebo jestli bych si to kvůli té Šípkové Růžence nechala vzít! Já myslela, že mu tam omdlím – ale s těhotenskou nevolností to nemělo nic společného. Když jsem mu řekla, že na interrupci v žádném případě nepůjdu, tak se mnou potom asi rok nemluvil. Nakonec jsem v tom představení tančila, ale ne Šípkovou Růženku, ale Šeříkovou vílu.

V kolikátém jste byla měsíci?

V době představení jsem byla těhotná čtyři a půl měsíce. Tu hlavní roli bych už nezvládla.

Nevadilo, že má jedna z baletek bříško?

Na mně nebylo až do šestého měsíce vůbec nic vidět. Jen mi trochu narostla prsa. Asi to bylo způsobené tím, jak mám pevné svaly. Byla jsem kvůli tomu i u lékaře – říkala jsem si, že přece není možné, abych už šest měsíců nosila v těle dítě a měla pořád placaté břicho! Lékař mi ale udělal ultrazvuk a řekl, že Sabinka se vyvíjí normálně a vše je v pořádku. Právě tam jsem se dozvěděla, že budu mít holčičku. Byla jsem ráda, protože jsem si vždycky přála holčičku. S dlouhatánskými vlasy. A taky je dnes má.