Třídění a nové počátky

Třídění a nové počátky

Jak stárnete a shromažďujete zkušenosti, život se stává komplikovanějším. Množí se výzvy, omyly i těžkosti. Pokud se vám ne podařilo propojit zkušenost s ideály, začnete možná pochybovat o své moudrosti a schopnostech. Temná noc vám pomůže vyjasnit mysl i srdce a začít znovu. Jan od Kříže, pán temných nocí, se na ně díval především jako na čisticí proces. Ale musíte s pocity spolupracovat a na jít konkrétní způsob, jak naložit se svým životem.
Člověk se postupně stává přemýšlivějším a je méně zaujatý sám sebou. Získává širší, hlubší vidění a jeho srdce je schopné zapomenout na starost o vlastní osobu a otevřít se potřebám lidí okolo. Mnohá náboženství učí, že ego je velikou překážkou duchovního života. Zmenšit své ego znamená oddělit důležité od triviálního a koncentrovat svou energii. Jakmile se soustředíte a zklidníte, zkušenosti vás změní. Stanete se kultivovanějšími, přemýšlivějšími a citlivějšími. Skrz události svého života zahlédnete jeho smysl a význam, vaše řeč se soustředí na to podstatné a zpřesní se.
Některé velmi důležité lekce v tomto tříbení osobnosti jsem dostal od jedné přítelkyně. Je to ve svém řádu dost vysoko postavená jeptiška. Když jsem se s ní poprvé setkal, byla ředitelkou internátní školy. Mohli jsme si spolu hrát nebo žertovat, ale naše rozhovory byly vždy ostré, přesné a podstatné. Dokázala v okamžiku přejít z žertu k naprosté vážnosti a neodpustila mi žádné vykrucování ani shovívavost vůči sobě. Na školních setkáních byla vždy ozdobena španělskou dýkou, kterou jinak používala na otevírání dopisů, a ve směšných nebo nepříjemných okamžicích se na mne ohlédla a dramaticky naznačovala, že se probodne. Když jsem opouštěl školu, dala mi dýku darem. Dodnes ji mám na stole, aby mi připomínala, že musím vždy umět „odseknout zbytečnosti“ a žít na rozhraní.
V temné noci vám pomůže, když se zamyslíte nad teoriemi a dogmaty, která jste nasbírali v rodině, ve škole a během náboženské výchovy. Chcete-li se stát nezávislým a zralým dospělým, budete možná muset od všech těchto věcí upustit. Vaše myšlenky a úsudek se zjasní a zprůzrační. Zjistíte, že mnohé z věcí, kterými jste se zabývali, vůbec nebyly důležité. Že v tomto bohatém a štědrém světě můžete žít šťastně a spokojeně, aniž byste se museli podílet na jeho dehumanizaci hodnot a prázdném zahánění nudy.
Spisovatel Lee Stringer vypráví vášnivý příběh svého života na ulicích New Yorku, kdy byl závislý na alkoholu, kokainu a cracku. Velmi podezřelým způsobem se zapletl s nějakou dealerskou organizací a odešel žít na ulici. Pak zjistil, že umí psát. Začal psát do novin pro bezdomovce a brzy se stal jejich šéfredaktorem. Pak začal psát bestsellery. Když vypráví o své zkušenosti, říká, že by ho možná profesionální pomoc tehdy také dostala na nohy, ale on věří spíš v „terapii šokem“.
Jeho slova by se mohla stát mottem této knihy: „Napadlo mne, že to, co nazýváme depresí, vůbec nemusí být chyba, ale stejně jako tělesná bolest druh alarmujícího volání, které nás upozorňuje, že něco není v pořádku, že je třeba se zastavit, udělat si volno tak dlouho, jak bude zapotřebí, a věnovat se nezacílené práci naplnění duše.“* To je klíčová myšlenka − přestaňte o svých temných nocích přemýšlet jako o problému a začněte je vidět jako příležitost k proměně. Teprve temná noc duše nás často donutí začít přemýšlet. Největším bohatstvím lidských bytostí je schopnost promýšlet věci do hloubky, ale zaplavení emocemi může tuto schopnost narušit. Asi nejčastější je určitá forma narcismu: člověk je tak plný starostí o image nebo o identitu, že není schopen přijímat nové myšlenky, nebo se cítí tak nejistý, že se vší silou drží starých idejí a předsudků. Zeptejte se lidí na nějaké zajímavé současné téma a v odpovědích uslyšíte víc emocí než myšlenek. Duchovní lidé mají většinou tendenci mluvit o své víře nepromyšleně a často nemůžete přehlédnout, že v jejich sděleních jsou spíše silné emoce než myšlenky.
Když se soustředíte a zaměříte na to, co se děje, jste k událostem otevřenější a cítíte se živější. V první části života je člověk přirozeně víc nasměrovaný na ego, na to, aby se stal někým a lišil se od kolektivu jako tvořivý jedinec, ale i toto zaměření můžete zeslabit, když se budete snažit porozumět světu kolem sebe a tomu, o čem život vlastně je. Narcismus je zaměřenost na sebe, která zahrazuje cestu zkušenosti. Když se vaše srdce otevírá a učíte se milovat svět, který potřebuje váš zájem a služby, paradoxně se zvýší i vaše vnímavost k sobě samému.
Závislosti všech druhů signalizují, že život je zaklesnutý a blokovaný. Pokud se nacházíte v problematickém manželství, uprostřed neustálých bojů v jiných mezilidských vztazích nebo se cítíte upadat sociálně či finančně, možná se jen potřebujete pročistit. Zkuste o všech těchto problémech uvažovat, jako by byly pouze psychologické, které vyřeší dobrá terapie, nebo byste je mohli jako Jan od Kříže vnímat jako symptomy duchovního zablokování. Možná vám po může, když se zaměříte na to, abyste vyvinuli nějakou vizi, mnohdy je lepší, když silně prožíváte hodnoty než v psychologii často doporučované emoce a vztahy.
Duchovní existence vyžaduje pravidelné pročišťování, protože duch je přirozeně méně ponořen v každodenní aktivitě a víc zaměřen na univerzální a věčné jádro. Duše může být plná pocitů, vztahů a třeba i problémů, ale potřebuje pravidelné vymývání, proces, který je ovocem temné noci. Abychom to zvládli, potřebujeme moudrost dobrého duchovního vůdce, který je schopen soustředit pozornost na ducha, aniž by ignoroval hlubinu duše.