5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Děti, které hoří

Děti, které hoří

Autor: Barbara Hansen Čechová | Datum: 13.1.2010 | Vydání: 1/2010

Režisérka Hana Pinkavová připravila pro Českou televizi dokumenty o nadaných dětech s názvem Nehasit! Hořím! S výjimečnými dětmi strávila téměř celý rok. Jaké jsou její postřehy o jejich životě a zázemí, které jim vytváříme?

Své sérii dokumentů jste dala název Nehasit! Hořím! Co znamená?

Znamená vzkaz: Vy přemoudřelí a někdy vyhaslí dospělí, nechejte mě vzlétnout a mít sny a touhy. I když kolem sebe často „kopu“ a vzpouzím se, nedávejte mi svěrací kazajku. Chci být svůj! Jsem originál. Chci něco dokázat, jsem šťastný, že mám něco, co mě šíleně baví, pro co hořím! Proto, prosím, nehaste mě, a můžete-li, pomáhejte!

Podle čeho jste vybírala děti do svých dokumentů?

Hoření, talent a pozoruhodná osobnost hlavního hrdiny byly prioritou. Protože film se vyjadřuje nejen slovem, ale i obrazem, důležité bylo také, jestli daný obor, pro který mladý talent hoří, dává alespoň trochu zajímavé emotivní obrazové ztvárnění. Téma muselo souznít i se mnou. Preferovala jsem taky zajímavý osobní příběh a to, jaké zázemí talentu vytváří rodina. Skákala jsem radostí, když v ní bylo tvořivé tvůrčí klima, když rodiče své ratolesti podporovali, ale ještě víc jsem hledala osudy, kdy mladé talentované osobnosti podporu neměly a samy se těžko životem probojovávaly. Spojení velkého talentu a onoho vyloženě nepřejícího osudu jsem však našla poskrovnu.

V jakých oblastech byly vámi vybrané děti nadané?

Výběr oborů nebyl omezený. Do konkurzu byli přihlášeni děti a mladí od 5 do 30 let ze všech oblastí lidského konání. Snad nejvíc bylo sportovců a muzikantů. Kdybych seriál dělala jen o nich, určitě by ani počet dílů nestačil. V dosavadních 23 natočených dílech a deseti nových tedy samozřejmě sportovci i muzikanti jsou. V seriálu se ale setkáme i s pozoruhodnými výtvarníky, přírodovědci, modeláři, s módní návrhářkou, farmářkou, cirkusačkou, s geniálním historikem i fyzikem nebo s mistrem opratí.

Která setkání byla pro vás nejzajímavější?

Příběhy těch, co se v běžném životě nevejdou do zavedených škatulek. 12letému Honzovi sudičky na jedné straně nadělily touhu poznávat historii starou i několik milionů let, ale na straně druhé mu ubraly ve schopnosti normálně žít a existovat mezi svými vrstevníky. Honza, jak byl výjimečný, tak byl opuštěný. Neměl kamarády, byl netolerantní a někdy i agresivní, učitelky ani maminka si s ním nevěděly rady. Bohužel, brzy po natáčení mu umřela máma, a tak teprve teď by film dostal ještě závažnější smysl. Výjimečný až geniální je taky Matyáš. Jeho vědomostem z oboru fyziky a chemie a dalších přírodovědných oborů nestačí nejen spolužáci a profesoři, ale často nad jeho otázkami a soudy žasnou i renomovaní odborníci. Matyáš má ale odmala velké zdravotní problémy s imunitním systémem. I on byl často osamocený a izolovaný. Naštěstí má báječné rodiče, hlavně máma se mu maximálně věnuje a snaží se ho všemožně podporovat. A tak se jejich byt často stává „doupětem“ chemických a fyzikálních pokusů.

Překvapil vás osud některého nadaného dítěte?

Fenomenální mineralog Vojta měl od dětství taky zdravotní trable. Atopický ekzém jej i rodiče trápil celé dětství. Jeho motorické schopnosti to velmi poznamenalo. To však Vojtovi nebránilo v tom, že postupem doby proměnil jejich dvoupokojový byt v muzeum minerálů. Kameny byly k zoufalství mámy všude. I když mu občas nějaký musela tajně vyhodit, protože se v bytě nepohli, Vojta vyhecoval oba rodiče k tomu, že mineralogie se pro ně stala krásným obohacením. Tátu vyhecoval pro společné výpravy a máma se musela začít o kameny a minerály zajímat. Každý, kdo znal Vojtu na gymplu, mu předpovídal jasnou životní cestu. Půjde na přírodovědeckou fakultu (a tak se i stalo) a pak bude bádat na mineralogickém „poli“. Nikdo netušil, že Vojta po dvou letech vysokoškolských přírodovědných studií přejde studovat divadelní režii. Dnes je vycházející režisérskou divadelní hvězdou. To už je ale příběh na další film.

Zaznamenala jste nějaký příběh, kde by nadání dítěte vytvořilo přesvědčení rodiče?

15letý dyslektik Vláďa taky neměl v dětství na růžích ustláno. Některé soudy lékařů by ho dostaly snad do zvláštní školy. Máma byla ale tvrdá, věděla, že ho musí v jeho psychické labilitě (snad i autismu) podržet. Její víra, že v synovi jsou geny výjimečnosti, se potvrdila. Nejen v přírodovědných znalostech, ale i v jeho touze tvořit. Za všechno trochu „mohl“ i sochař děda, který dal ve dvanácti Vláďovi poprvé do rukou barvy. Vláďa začal po svém výtvarničit. Dokázal do svých abstraktních obrazů namalovat všechny své stavy radosti i deprese, jak sám říkal „musel jsem vypustit rybník emocí, abych mohl dál existovat“. Jeho pozoruhodný barevný svět mohli obdivovat návštěvníci mnoha výstav. Zatracovaný kluk dokázal to, v co nikdo nevěřil. Příběh Vládi je i příběhem mámy a dědy. Příběh síly a odvahy!

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 1/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy