Proč se ženy rozvádějí a muži jen zahýbají?

Proč se ženy rozvádějí a muži jen zahýbají?

Tu nevěru bych jí snad dokázal odpustit. Nedala mi ale sebemenší šanci – skoro po deseti letech manželství. Prý má ráda jiného, znají se sotva půl roku. Proti mně v zásadě nic nemá, s dětmi se mohu stýkat, jak si budu přát. Až ten její získá vlastní byt, tak se k němu ale i s nimi nastěhuje. Nejdřív jsem zůstal jak opařený, pak jsem zkusil doslova vše možné i nemožné. Od proseb a pozorností, přes nákladné dary (které stejně odmítala) až po hrozby a ultimáta. Přiznávám, že jsem ji jednou v afektu i uhodil. Nic nezabralo! Nechápu! Když zahne muž, zpravidla se snaží, aby ta jeho na nic nepřišla. Někdy se sice vloudí chybička, pak alespoň zatlouká a zatlouká. Umí žít i v jakési ilegální bigamii, jen zřídkakdy však od rodiny odchází. Zamilovaná nevěrnice však pálí mosty, balí kufry a vláčí děti od otce. Řekne mi někdo, proboha, PROČ?

Nevěra ženy mívá skutečně fatálnější důsledky. Ne vždy ovšem obstojí tradované zdůvodnění, že muž je nevěrný především tělem, zatímco žena duší (někdy by mne docela zajímalo, jak ta duše vlastně vypadá a kde sídlí!). Příčiny odlišností tkví v něčem jiném.

Odlišné důsledky případného rozvodu pro ženu a pro muže

Nevěrná žena se často chová rozvodově radikálněji než nevěrný muž. Dokonce i tam, kde jsou v manželství děti; často právě tam. Je téměř jisté, že je i po rozvodu získá do péče. S tím souvisí i větší pravděpodobnost, že jí zůstane byt.

Zvýšená pohotovost podváděných mužů volit krajní řešení

Běžný muž je tvor ješitný a tím i snadno zranitelný. Jeho reakce na partnerčinu nevěru jsou podstatně dramatičtější. Hledá řešení především rychlá, a tak zpravidla i destruktivní. Nejúčinnějším lékem přitom paradoxně bývá jen a jen prosté působení faktoru času. Pokud muž dokáže zvolit zdvořilý odstup, výrazně zvýší šanci na záchranu manželství. Právě trpělivosti se mu většinou jaksi nedostává. Podváděné ženy se chovají méně radikálně. Možná proto, že pro ně manželova nevěra nepředstavuje tak masivní společenskou stigmatizaci. Možná proto, že snáze získávají neformální podporu a pochopení okolí. Možná proto, že do hry vstupuje i prostá ženská rivalita – proč by to té druhé měla vše tak usnadňovat?

Muž je tvor v zásadě konzervativní a nerozhodný

Běžný muž se vyhýbá změnám. Jen zřídkakdy dává popud k výraznějším inovacím (stěhování, adaptace bytu apod.). Podobně přistupuje i k novému vztahu. Ze všeho nejraději by jej měl jen „na přilepšenou“. Hlavně aby si nemusel zvykat na nějaké změny!

Absence vhodných reakcí na straně podváděného muže

Podváděné ženě doporučují i odborníci postupy, které by v mužském provedení asi nebyly účinné. Od péče o vlastní zevnějšek, návštěvy kadeřnice či kosmetičky, přes drobné radosti typu „nový svetřík“ až po snahu o udržení bezporuchového chodu domácnosti. Muže časem třeba jeho fascinace novým vztahem přejde a zůstane. Podváděný muž, předvádějící se ale se zářivým přelivem na zbytku kadeří a v nových apartních slipech, či muž, mávající od žehlícího prkna na rande odcházející manželce, nepředstavuje zrovna imponující ideál.

Jistě, nemáme to snadné, pánové. Co tak někdy zkusit alespoň ten zdvořilý odstup a trpělivost?

Věřit, nebo nevěřit?

„Gauner je to! Chudák Eva, má s ním dvě děti, za Pavla by snad i dýchala a on si klidně najde jinou. Ještě ke všemu takovou couru…“ – „Pavel že má nějakou ženskou? No konečně! Vždyť ta jeho si o něco podobného koledovala už dávno. Pořád jen Pavlíku sem, Pavlíku tam, běda však, když si Pavlík chtěl rozhodnout taky něco po svém.“ – „Tak tohle bych od něj fakt nečekal. Stejně je to ale frajer! Pořídit si milenku o 15 let mladší. Teda, klobouk dolů!“ – „Tohle se prostě nedělá! Jednou se oženil, děti si pořídil a teď chce všechno zbourat? V každým manželství to někdy zaskřípe, rodina ale není holubník. Nemůže přece myslet jen na sebe!“

Není prý nevěra jako nevěra! Nejen to! Jak jste právě mohli postřehnout, i názory na ni se mohou podstatně lišit. Záleží na úhlu pohledu, na našich normách či zkušenostech. Samozřejmě také na sympatiích, které nás vážou k jednotlivým aktérům oněch smutných příběhů. A v neposlední řadě i na normách daného společenství. Jsou kultury, v nichž se dodnes za nevěru kamenuje, jsou jiné, kde je považována za jev téměř obdivu hodný. Aby všem zmatkům nebyl konec, přicházejí se svou troškou do mlýna i etologové, zabývající se vývojem živočišných druhů. Usilovným studiem dospěli k poznání, že člověku by byla vývojově vlastní tzv. sukcesivní monogamie. Tedy série navazujících monogamních vztahů. Teorie nepochybně zajímavá, pro mnohé i lákavá. Má však přinejmenším tři slabá místa. Jednak jen obtížně řeší otázku stabilního prostředí pro děti, jisté problémy by při její aplikaci vznikaly i v otázkách majetkoprávních, a navíc by se nám ještě více než dnes někde hromadily opuštěné stárnoucí ženy.

Nevěra a důvěra nejsou jen pojmy se shodným slovním základem. Jejich propojenost je hlubší. Každá nevěra je hlubokou ranou partnerské důvěře. Nejen to! Přílišná nedůvěra, spojená často s nadměrnou kontrolou, může nevěru vyprovokovat. Tak jako není kouře bez ohýnku, není ani nevěry bez příčiny. Některé z nich mohou být povýtce osobnostní. Zvýšený sklon k promiskuitnímu jednání nacházíme u lidí s výrazně sníženým sebehodnocením, hledajících v mimomanželském vztahu jakési sebepotvrzení. S podobným jednáním se však můžeme setkat i u do sebe zahleděných „narcisů“, u věčných nespokojenců či u jinak životně a partnersky neposedných jedinců, pro něž je změna čímsi jako drogou. Některým typům nevěr lze zas porozumět pouze v kontextu partnerského vztahu. Zvláště nevěrám „kompenzačním“, tedy těm, kdy v novém vztahu hledáme cosi, co ve stávajícím postrádáme. Jak již řečeno, muži hledají obdiv a uznání, někdy také doma odepíraný sex. Ženy pak spíše duševní porozumění, vzájemnou komunikaci, případně pocit, že je tu někdo, kdo je bere vážně a nesnižuje jejich důstojnost. Roli mohou sehrát i faktory situační, často ve spojení s alkoholovým opojením. Pokud se sejdou osobnostní, vztahové i situační příčiny, pak už lze nevěru považovat za „jev téměř jistý“.

Vliv situačních faktorů sám o sobě nebývá naštěstí až tak významný. Zbylé dva můžeme ovlivnit. První partnerským výběrem, druhý tím, jak se ve vztahu budeme projevovat. Zároveň bychom se však po signálech případné nevěry neměli příliš pídit. Někdy jsou ovšem, bohužel, samy o sobě tak průkazné, že je již nelze ignorovat. Co pak? V první řadě bychom měli potlačit tendenci k unáhleným ultimátum. Účinné nebývají ani silácké výroky, ani usilovná snaha získat si partnerovu přízeň pofňukáváním, škemráním či nákladnými dary. Inspiraci byste možná měli raději hledat v některých z bodů následujícího desatera:

 1. Čím méně informací, tím lépe! Nevyzvídejte; pokud má partner sám tendenci o své nevěře mluvit, tak podobné debaty raději odmítejte!
 2. Neseďte doma jak tichá či hlasitá výčitka! Snažte se soužití i pro sebe alespoň trochu otevřít! Vraťte se k někdejším koníčkům a vztahům s přáteli!
 3. Dopřejte si drobné radosti! 
 4. Nesabotujte běžný rodinný provoz! 
 5. Zapomeňte na případná odvetná opatření typu oko za oko!
 6. Do problémů nezasvěcujte děti, rodiče, přátele, známé!
 7. V rámci možností nepřerušujte ani intimní soužití! Nevynucujte si blízkost, pokud ji partner nenabízí; neodmítejte, pokud by i vám byla milá!
 8. Jinak udržujte alespoň zdvořilý odstup!
 9. Zvažte ultimátum „s perspektivou“ (chápu, že vše nemůžeš vyřešit hned, chci a jsem s to nějakou dobu počkat, řekni mi, kolik času potřebuješ)!
10. Neostýchejte se hledat vnější odbornou pomoc!

Snad bych měl přidat ještě jeden bod. Nevěra může být i šancí! Šancí na nový začátek ve vztahu, který již pomalu vyhasínal. Někdy si až v mezní situaci uvědomíme, že nám vztah za trochu toho úsilí stojí. Přál bych vám, abyste k tomu poznání nic podobného nepotřebovali!

Druhá míza

Druhá míza! Údajně „Pyrrhovo vítězství pomateného ducha nad chřadnoucí hmotou“. Nebo také počínající stařecké pošetilosti nad neúprosnými přírodními zákonitostmi. Zároveň i vděčné téma hospodských, kavárenských či pavlačových debat. Pokud se do nich náhodou zapojí obě pohlaví, pak nastává celkem zákonitý proces. Diskutující se okamžitě rozdělí na „žalobce“ a „advokáty“. Usedne-li na lavici obžalovaných muž, do něhož vjela na prahu důchodového věku ona prazvláštní partnerská neposednost, stává se pro přítomné dámy velice lákavým soustem. Často dokonce právě pro ty, které by si něco podobného také docela rády dopřály. Jen mít odvahu, jen kdyby bylo s kým! Přítomní muži (zvláště jsou-li nablízku jejich životní souputnice) jen těžko potlačují projevy závisti a uchylují se alespoň ke konstatováním typu „ale ona si za to taky tak trochu může sama“. Jejich sympatie pro roztomilé projevy druhé mízy však rychle mizí, pokud by měla kolovat žilami některé z příslušnic údajně slabší poloviny lidstva. Pak je přece každému jasné, jaká je to „poběhlice“, určitě ji jen „pálilo dobré bydlo“, je trapná, směšná a „bůhvíčím myslí“. Tedy za předpokladu, že vůbec myslí, o čemž by se prý dalo jistě s úspěchem pochybovat.

Pravda, nejen z historie a z literatury jsou známy případy lidí, kterým se podařilo projít oním složitým životním obdobím, aniž by je démon druhé mízy nějak výrazněji zasáhl. Přesto však jde o jev, jenž se v populaci vyskytuje jistě v množství větším než malém. Popisovaná droga se skládá ze tří základních substancí: osobnosti „konzumenta“, životní situace a vztahu se stávajícím partnerem.

Rizikové osobnostní faktory

Emoční nezralost. Emočně nezralí jsou postiženi jakousi těžko nasytitelnou potřebou permanentní zamilovanosti. Nadměrná vztahová čipernost je zřejmě provázela i předchozími životními etapami; v kombinaci s rizikovými situačními faktory může však mít v období druhé mízy poněkud dramatičtější podobu.

Porucha sebevědomí, ješitnost, případně narcismus. Nový vztah zde funguje jako prostředek potvrzení vlastní hodnoty, případně sebelásky.

Osobnostní psychopatologie, nadměrně zvýšené sexuální libido apod.

Rizikové situační faktory

Životní bilancování a pocit zavírajících se vrátek. Pro mnohé z nás nebývá taková inventura zrovna radostná. Máme pocit, že bychom měli ještě něco podstatného změnit. Kdy jindy než teď? Jak jinak než s novým partnerem?

Prázdné hnízdo. Děti odcházejí a rodina jako by tak ztrácela jednu ze svých základních funkcí.

Zákonité oslabení vzájemné fyzické přitažlivosti.

Infekce aneb Příklady táhnou. Přítel Franta se sebral a šel za hlasem svého srdce. Věrka dokázala opustit toho svého páprdu a jak krásně si užívá s novým partnerem! Věrka s Františkem se mění ve zdatné osvětové pracovníky. Přece nebudou nikomu vykládat, že se jim taky někdy docela zasteskne. Ať v tom nejsme sami! Nebojte, nebudete!

Zasažení náhlým úspěchem. Zadařilo se v práci, dostali jste přidáno, bohatý bezdětný strýček už konečně patřičně skonal? Ať tedy všichni vidí, jak jsme si polepšili. Obměna šatníku a vozového parku bývá mnohdy pouze tím prvním krokem, teprve nový partner pak může být onou pravou třešinkou na dortu našeho úspěchu.

Rizikové vztahové faktory

Druhá míza jako důsledek nespokojeného manželství. Až dosud jsme vše jen trpně snášeli – především kvůli dětem. Teď snad už máme právo na kousek toho štěstíčka!

Oko za oko. Mnozí z nás fungují jako „muzea křivd“. Hezky si v sobě schraňujeme veškerá protivenství, která jsme museli snášet. Konečně přišla chvíle slastné odplaty!

Pokus oživit vztah. Máte pocit, že už o vás nestojí? Nemá zájem o sex, ani o jiné projevy blízkosti? Co tak pošimrat alespoň jeho žárlivost? Krátkodobě může jít dokonce o pokus úspěšný; přesto se mi bůhvíproč připomíná v této souvislosti název jednoho filmu. „Trhala fialky dynamitem“ se jmenoval.

Bylo vám čtyřicet, padesát? Děti odrůstají? Přátelé se rozvádějí? Ingredience druhé mízy hrozí, že by mohly vytvořit směs až příliš výbušnou? Máte se jen tiše modlit a trpně vyčkávat? Není už vlastně pozdě? Nebyl by nějaký návod, jak toto riziko alespoň trochu snížit? Možná by jej ti bystřejší z vás mohli nalézt v následujících odstavcích.

Muži, které jejich ženy opouštějí

Muži neimponující, malicherní mentoři

Muži despotičtí, žárlivci a agresoři

Muži prosazující nadměrně uzavřené soužití (často jednostranně – pro ženu, zatímco oni si užívají tolik volnosti, co jen hrdla i jiné orgány ráčí)

Muži systematicky ignorující partnerčiny potřeby a očekávání

Muži nepoučitelní, sexuální barbaři, loudilové a neobratní sexuální kutilové

Ženy, které jejich muži opouštějí

Ženy extrémně obětavé, kráčející životem pod heslem „vše pro rodinu“. Časem začínají poněkud splývat s bytovým zařízením. Hle, tu lednička, tam křeslo, zde manželka, támhle pohovka, vše vždy tak hezky na svém místě!

Ženy kompetentní a výkonné. Jejich partneři se vedle nich mají doslova jak v bavlnce. Pro ně pak, byť i pouze hraná slabost a bezradnost v provedení jiné ženy představuje velice silné afrodiziakum.

Včelí královny. Pro ně jako by partnerský vztah byl jen nutným prostředkem naplnění mateřské touhy. Pokud muž řádně splnil svou biologickou funkci, bývá neprodleně odstaven do pozice trpěného trubce.

Ženy frigidní či jinak „kastrující“.

Druhá míza. Pro někoho strašák, pro jiného lákavá představa. Nic se ale zpravidla nejí tak horké. Mnohdy stačí troška shovívavé trpělivosti. Většina podobných sokolíků se po čase s poněkud polámanými křidélky docela ráda vrací do původního hnízda. Potlačíte-li přirozenou potřebu pořádně jim ten návrat osladit a nabídnete raději něco jejich oblíbeného zobu, budete možná za čas na vše vzpomínat jako na docela nevýznamnou epizodu. Lecčemu lze i předejít. Přiměřeně otevřeným soužitím, prostorem pro společné i pro vlastní koníčky. Také ty vytahané tepláky by se snad měly stát spíše jen tichou připomínkou vaší někdejší účasti na posledním všesokolském sletu než každodenní domácí róbou.