Portál.cz > Portál v médiích > Dětské lhaní-co s ním?

Dětské lhaní-co s ním?

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 13.5.2002

Málokteré dítě říká vždycky pravdu. Neznamená to hned, že snad lže-mnohdy se jen neumí vyjádřit přesně, nebo se za jeho lží skrývá bolest a zranění. Lži a tajnosti provázejí život člověka a asi tomu nikdy nebude jinak. Francouzská psycholožka Danielle Dalloz ve své knížce Lhaní podává tipy a rady, jak v případě dětského lhaní postupovat.

Dítě do věku sedmi let uvažuje magicky, skutečnost a fikce mu splývají. Proto vlastně lhát nemůže. Fabulace ale může skrývat nějaká zranění, a tak jeho snům a představám musíme věnovat pozornost. Také jimi dítě může na sebe upozorňovat, chce být zajímavé, výjimečné, a proto si realitu nějak dobarví. Rodiče se musí zamyslet ne nad trestem pro malého „lháře“, ale spíš nad důvody. Dítě v tomto věku nerozpoznává úplně rozdíl své představy a realitu, proto jej k tomu musí rodiče vést. Osvědčenou metodou je vlastní pravdivost. Málokterý rodič svému dítěti záměrně lže. Problémem je častá ambivalence toho, co po dítěti chceme. Nejednoznačnost, nesoulad řeči těla a toho, co dítě slyší, vnáší do mysli dítěte zmatek.
Dítě po sedmém roce už lež používá víceméně vědomě. I ono ale často reaguje na požadavky a přání svého okolí. Pokud po něm rodiče vymáhají rychlou odpověď, pokud cítí, že by nebylo pochopeno, může sklouznout ke lžím. Některé lži vyplynou z nepochopení a nepřijetí dítěte jako takového.
Nelže jenom dítě. Největší bolest způsobují staré tajnosti a lži, jako třeba nesdělení skutečnosti, že je dítě adoptováno. Nemusí to být jen adopce, i vlastní rodiče dítě nepřijímají a ono se uchýlí k nějaké obraně. Paradoxně nepřijímané děti často nabudou dojmu, že jsou adoptivní, že je rodiče nemají rádi. Od toho je jen krůček popírání sebe sama, které se projeví třeba obtížemi ve škole nebo zdravotními problémy.
Pravda ovšem zraňuje stejně jako lež, pokud je vyslovena ironicky a zle. Naše děti a koneckonců i my máme mluvit a jednat pravdivě, ne však za cenu bolesti. Proto sami někdy musíme přehlédnout nedostatky a doufat, že i ty naše nikdo nezvýrazní. Dítě má získat co nejpravdivější představu o sobě. Proto „lakování“ skutečnosti na růžovo dítěti taky nepomůže. Když dítě necháme vždycky vyhrát v kartách, bude mít pocit dokonalosti. Budeme-li vychvalovat do nebes jeho výtvory, krásu, dokonalost, získá pocit, že ve světě nad něj není. Lživá, nereálná představa mu ublíží.
Nejčastější lží, které se dospělí na dětech dopouští, je lež o smrti milovaného člověka. Dětem se neřekne, že jim umřel dědeček. Jsou ještě malé, proč by to měly vědět. Dítě si pak může myslet, že dědeček odešel, protože zlobily. I tělo rodičů lže. Proč maminka tak moc pláče, když je děda jen v lázních? Ještě svízelnější situace nastane, pokud smrt nepřišla sama. Vysvětlit dětem, že jejich milý příbuzný nebo kamarád spáchal sebevraždu? Bohužel i pediatři v tomto případě často radí zamlčet. Pravda se ovšem „provalí“ vždy. Výhodné je mluvit o tom, že třeba děda byl moc smutný ze své nemoci a že si s ní nevěděl rady. A proto se rozhodl sám odejít ze života. Pochopitelně vynecháme detaily, dětem většinou stačí povšechné vysvětlení. Alespoň pak pochopí i to, proč jsou všichni tak silně zdrceni.
Pokud nám tedy dítě zalže, hledejme nejdřív důvod. Nedělejme z jedné, dvou lží tragédii. Bylo by chybou „pasovat“ dítě do pozice lháře. Naše děti potřebují pochopení a potvrzení vlastní hodnoty. Autorka knížky Lhaní nám proto neposkytla recept na to, jak se zbavit lhaní našich dětí. Nedělá ze lži démona, hledá důvody a zranění, které dítě mohlo utrpět. Nabízí čtenáři příklady ze své praxe, aby tak ilustrovala rady a doporučení v knize.
Mgr. Marie Těthalová
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0