Portál.cz > Portál v médiích > Jak si ochočit svého slona? (recenze M. Těthalové)

Jak si ochočit svého slona? (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 17.12.2002

Personalisté nám poskytují řadu „dobrých“ rad, jak vyjít se svým nadřízeným. Jejich dobře míněné, leč většinou málo užitečné rady vycházejí z mylného předpokladu, že šéf je člověk jako my. Ovšem z omylu je usvědčí už běžný výrok: „Šéf je velké zvíře!“. Ano, šéf je opravdu mocné a silné zvíře. V mezilidských vztazích se někdy pohybuje jako slon v porcelánu, na chodbách dupe jako slon a má sloní, pevnou kůži, kterou hned tak něco neprorazí. Publicista Stanley Bing pochopil, jak je důležité správně vycházet se svým šéfem-slonem. Jeho kniha Házení slonem představuje revoluci ve vztazích zaměstnanců a šéfů.

Stanley Bing vychází z filozofie zenu, která vede k vyprázdnění vlastního nitra a přijmout identitu vrhače slonem.
V úvodu velmi užitečné příručky nás autor poučí o tom, jaký vlastně je slon, jímž se máme naučit házet. Nejen že je velký a mocný, ale má také spoustu požadavků. Protože tělo slona je obrovské, vyžaduje náš chobotnatec ohromné množství potravy, kterou mu musíme ve vlastním zájmu nepřetržitě dodávat. Slon je také velmi náročný a vyžaduje dokonalý servis. Běda, když by jeho výběh nebyl včas vyčištěn! Slonovi je jedno, že jediné smetí ve výběhu jsou jeho vlastní výkaly-i tak se jeho ošetřovatelé musí snažit, aby vše bylo v naprostém pořádku a jeho sloní veličenstvo nepocítilo nepohodlí.

Možná, že čtenáři připadá sloní metafora přitažená za chobot (pardon, vlasy). Naše subtilní šéfová přece rozhodně nepůsobí jako slon, nekálí si v kanceláři a vyžaduje minimum potravy. Inu, vtip je právě v té metafoře. Autor se prostě rozhodl, že bude všechny šéfy považovat za slony, ale aby čtenář netápal a nepovažoval Házení slonem za svéráznou příručku pro zaměstnance zoologických zahrad, nabízí mu překlad jednotlivých pojmů. Díky tomu pochopíme, že sloní potravou jsou lejstra a spisy, výběhem kancelář a ošetřovateli jsme my, nebozí zaměstnanci.

Jsme ale opravdu tak nebozí a nepatrní? Autor tvrdí, že taktika spojená s překonáním vlastního stínu má šanci na úspěch. Abychom vedli bezpečný život s naším slonem, ubránili se zašlápnutí nebo ráně chobotem, měli bychom vyprázdnit své nitro (nebo se alespoň tvářit, že tomu tak je) a ztotožnit se s představou našeho slona. Nikdy nesmíme zapomenout na skutečnost, že přes ohromující velikost a sílu bývá slon osamělý a může mít pochybnosti. Slon-šéf je tedy rád chválen (pozor na lezení do míst, kam se může podívat jen celník) a oceňován, ale také podpořen v těžkých dobách. Protože slon ze své ohromné výšky nevidí drobné maličkosti u svých nohou, uvítá dílčí radu týkající se právě takové nepatrnosti. Slon-šéf se však nezabývá pouze prací, občas může třeba uspořádat párty k otevření nového výběhu. Tehdy bychom měli dbát toho, aby v našem vědru s alkoholem nebylo vidět na dno a abychom v případě potřeby mohli poskytnout slonovi oporu.

Házení slonem je jedno jediné přirovnání. Za podobenstvím o slonech a nepatrných mravenečcích se skrývá řada dobrých rad, jak obstát v zaměstnání a nepohoršit svého šéfa. Určitě by bylo možné zahalit autorovy poznatky do seriózního hávu a vytvořit klasickou příručku o kariéře a vztazích na pracovišti. Autor však nabízí cenné rady milou, humornou formou, která neurazí ani velkého slona. Házení slonem potěší všechny čtenáře, kteří mají rádi inteligentní humor a chtějí vycházet se svým šéfem.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0