Portál.cz > Portál v médiích > Kaprálek, Bělecký: Jak napsat a používat IVP (M. Těthalová)

Kaprálek, Bělecký: Jak napsat a používat IVP (M. Těthalová)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 23.3.2004

Individuální vzdělávací program není jen kusem papíru

Požadavek individuálního přístupu k žákům se v dnešní době snaží plnit snad většina učitelů. Někdy však žáci potřebují více, a to individuální vzdělávací program (IVP), který by stanovil postup jejich vzdělávání a nápravy zjištěných obtíží. Napsat dobrý a funkční IVP však není jednoduché. Učitel, psycholog, ale také rodiče a v neposlední řadě žák se musí domluvit na společném postupu nápravy. Tvorbou IVP se zabývá publikace Jak napsat a používat individuální vzdělávací program autorů Karla Kaprálka a Zdeňka Bělenského.

Autoři pracují na České školní inspekci a jejich kniha má proto charakter pokynu z „vyšších míst“. V úvodu seznamují s výsledkem studie, která zjišťovala, jak se v českých školách používá IVP. Podstatné je zejména zjištění, že funkčnost IVP závisí na tom, zda jsou dobře stanoveny cíle a struktury vzdělávání. Autoři také čtenáře informují o používané terminologii a současné české legislativě zabývající se tvorbou a použitím IVP.

Tvorbě IVP musí předcházet diagnostika schopností a dílčích vzdělávacích a zdravotních obtíží žáka. V knize bohužel nenajdeme diagnostický materiál, autoři nám místo něj nabízí kritéria, kterými by se učitel měl řídit při provádění diagnostiky a shromažďování podkladů od odborných pracovišť. Čtenář se tedy dozví, kteří odborníci smějí stanovit určité diagnózy. Na diagnostiku navazuje stanovení pedagogických cílů. Nestačí však IVP pouze vytvořit, je třeba jej konzultovat s rodiči žáka (zde je důležité nepředkládat jim IVP jako hotovou věc, ale přijmout jejich připomínky a respektovat jejich názor) a požadovat určitou míru osobní zodpovědnosti za nápravu obtíží i od žáka. Učitel, který pracuje s IVP, by neměl zapomínat na jeho aktualizaci a zejména ověřování jeho funkčnosti.

Autoři v knize dále předkládají příklady IVP podle typů postižení nebo vzdělávacích specifik. V knize tedy najdeme IVP zpracovaný pro dítě s poruchou učení, dítě výrazně nadané, smyslově postiženého žáka nebo cizince. Uvedené IVP jsou jakýmisi modelovými programy, na nichž se autoři pokouší ukázat určitá úskalí tvorby a používání IVP. Kniha je bohužel zatížena skutečností, že oba autoři používají „úřednický“ jazyk, kterému je někdy těžké porozumět.

V závěru knihy najdeme souhrn metodických pokynů a legislativních opatření, kterými je u nás ošetřeno používání IVP. Autoři také nabízejí přehled speciálně-pedagogických center, která se zabývají diagnostikou různých poruch a poradenskou činností. Pracoviště jsou rozdělena podle zaměření, v seznamu se však přesto složitě orientuje. Bylo by dobré rozdělit centra i podle krajů a také uvést telefonní kontakt.

Publikace Jak napsat a používat individuální vzdělávací program reprezentuje představu České školní inspekce o tom, jak má vypadat a fungovat IVP. Učitelé, kteří budou pro své žáky vytvářet IVP, však bohužel nevystačí pouze s touto knihou (zejména proto, že neobsahuje žádné diagnostické materiály). Proto bych jim doporučila i knihu Olgy Zelinkové (Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program) a zejména knihu Václava Mertina (Individuální vzdělávací program).

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0