Portál.cz > Portál v médiích > Klinická logopedie - recenze Mgr. B. Vachovcová

Klinická logopedie - recenze Mgr. B. Vachovcová

Autor: Mgr. Božena Vachovcová | Datum: 16.5.2003

Tato publikace přináší nové poznatky v oboru klinické logopedie. Předkládá informace o některých méně známých nebo v posledních letech nově vytvořených terapeutických postupech v oblasti terapie poruch verbální komunikace i alternativních neverbálních způsobech komunikace při těžkém postižení. Seznamuje čtenáře i s historií oboru, kvalifikačními požadavky na profesi klinického logopeda a jeho další vzdělávání v průběhu profesního života, profesní organizací klinických logopedů, nejdůležitější legislativou v oblasti klinické logoopedie a navazujícími školskými zákony.

Vznikla z naléhavé potřeby zpracovat nové směry ve vývoji oboru jak po stránce věděcké, tak po stránce organizační. Dalším důvodem je potřeba obohacení odborné literatury, potřebné pro pregraduální i postgraduální studium, o nejnovější poznatky v oboru.

V posledních letech vycházely pouze monotematicky zaměřené publikace nebo metodiky vztahující se k jednotlivým diagnózám. Souborná česká publikace, postihující problematiku specializované klinické logopedie komplexně v návaznosti na daší obory, na našem trhu odborné literatury citelně chyběla. Dobrým záměrem autorů je tedy i její interdisciplinární zaměření - publikace tak příspívá k výchově nastupující generace odborníků ke komunikaci s dalšími lékařskými i nelékařskými obory. Na práci celého autorského kolektivu je zřejmé ( a dokumentují to i citace v textu), že se nejedná o negaci doposud dosažené úrovně, ale o navázání na předchozí poznatky v oboru a zákonité pokračování jeho vývoje.

Důležitým počinem je i snaha o terminologické sjednocení: to je klíčem k porozumění v komunikaci mezi jednotlivými pracovníky v oboru poruch komunikace i mimo jeho rámec. Umožňuje českým klinickým logopedům porozumět i aktivně se spolupodílet na diskuzích mezioborových i mezinárodních.

Změna společenských poměrů po r.1989 si vyžádala nejen jiný přístup k osobám s poruchami komunikace , ale i zodpovědnější přístup k úrovni mezilidské komunikace jako takové. S nástupem zcela nových ( zejména manažerských) profesí výrazně vzrostly požadavky na její kvalitu. Logopedie, dříve vnímaná jako jako obor, zabývající se úpravou výslovnosti u dětí, se tak stala předmětem podstatně většího zájmu veřejnosti. Se vzrůstajícími možnostmi a lepší dostupností špičkové diagnostické i protetické techniky se také výrazně změnily nároky na její využívání v poruchách komunikace, které postihují během života osoby v produktivním věku. I to bylo důvodem k větší specializaci v základním oboru logopedie a zařazení nové specializace výhradně do působení v oblasti zdravotnictví. Klinická logopedie se, na rozdíl od logopedie obecné, zabývá i poruchami komunikace u dospělých a stárnoucích osob. To pak vyžaduje zcela jiné nároky na kvalifikaci, teoretické i praktické znalosti a dovednosti, osobní přístupy, metodiky i vybavení pracoviště , než jaké jsou v logopedii běžně užívány pro předškolní a školní děti.

Dalším důležitým pozitivem této publikace je tedy i možnost seznámit se s organizací klinické logopedie a kvalifikačních požadavků na profesi klinického logopeda s působností v rezortu zdravotnictví. Zde jsou zřetelně platnými i připravovanými legislativními předpisy vymezené a zdůvodněné kompetence zdravotnické i školské logopedie. Právě chybějící legislativa pro vymezení kompetencí školských logopedů je doposud nejčastějším zdrojem nejasností, nekompetentních zásahů do terapie závažných postižení komunikačních schopností i rivality mezi klinickými a školskými logopedy v některých oblastech naší republiky. V této publikaci je toto doposud ožehavé téma zpracováno na základě vzájemné úcty a spolupráce z ní vyplývající, a je prevencí ke zbytečným kompetenčním sporům. Z uvedeného jasně vyplývají rozdílné podmínky pro práci logopeda ve školství a klinického logopeda ve zdravotnictví.

Kniha je zpracována přehledně jak po stránce formální- stylistické, tak po stránce obsahové i po stránce grafické. I pro pracovníky jiných souvisejících profesí je srozumitelné, co, proč, kdy, kdo, s kým, jak a čím může a má terapeuticky ovlivňovat a jaké jsou možnosti rehabilitace poruch komunikačních schopností člověka. Dělení podle symptomatologie je pro klinické logopedy výhodné - v jejich každodenní praxi jsou to právě symptomy, kterými se porucha komunikace u jejich malých i velkých klientů v ordinaci projeví. Struktura jednotlivých kapitol je přehledná a systematická a umožňuje rychlou orientaci v textu. Nemohla být ale dodržena u závěrečnách kapitol vzhledem k jejich obsahu. Na přehlednosti to ale publikaci neubírá. V příloze chybí ještě alespoň vzor pro vybavení pracoviště klinického logopeda. I když kliničtí logopedi pracují na různých typech pracoviště s větší či menší mírou specializace a příslušné vybavení se nehodí pro všechna pracoviště, vzor by posloužil alespoň představě o základním vybavení i o předpokládaných nákladech na ně. Autoři asi nejspíše předpokládali, že zájemci se budou spíše informovat o aktuální situaci na internetových stránkách profesní organizace, kde tento vzor uveden je. Stejně tak by mohl být uveden přehled občanských sdružení a organizací, navazujících na péči o osoby s poruchami komunikace. Chápeme ale, že vzhledem k dynamickému rozvoji podobných sdružení není možné zachytit aktuální stav - zájemci o kontakty tedy musí být odkázáni opět na internet.

V publikaci jsou také některé kapitoly věnovány dospělým pacientům. To v obvyklých dosud vydaných logopedických příručkách pro veřejnost chybí . Péče o dospělé pacienty je také jedním ze základních rozdílů v působnosti školské a zdravotnické logopedie. Můžeme zde ale postrádat zmínku o přípravě nebo zlepšení komunikačních dovedností u hlasových profesionálů a profesionálních řečníků, případně o přípravě k mediální prezentaci. Otázkou pak ale je, zda tato problematika ještě patří do působnosti klinické logopedie. Terapeutické působení klinického logopeda je zákonem zakotveno do rezortu zdravotnictví a financováno ze zdravotního pojištění, do kterého přispívají všichni občané. Je tedy otázkou do diskuze, zda by mělo být z těchto zdrojů hrazeno zlepšení komunikačních schopností budoucích herců, zpěváků, manažerů a jiných profesionálů, nejde-li o zdraví, ale o vylepšení jejich osobní nebo profesní pozice. V době, kdy nejsou peníze na léky a náročnější a životy zachraňující lékařské zákroky, se pak takováto péče, poskytovaná doposud běžně v ordinacích klinických logopedů zdarma v rámci stávajícího systému zdravotního pojištění, jeví jako plýtvání penězi v rezortu, kde se jich trvale nedostává na podstatně důležitější terapie. Chceme-li zůstat v oboru klinické logopedie - podstatně více peněz by bylo potřeba např. na zajištění kvalitní zahraniční sluchové protetiky např. pro těžce sluchově postižené děti i dospělé, nebo na péči o osoby se ztrátou komunikačních schopností např. po úrazech mozku, nebo na péči o vzrůstající počet osob postižených ve vyšším věku demencemi. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že autoři pravděpodobně vynechali část zabývající se přípravou profesionálů záměrně.

Jednotlivé kapitoly publikace vytvořili naši špičkoví odborníci, vyzbrojeni pro tento úkol velkého rozsahu nejen svým teoretickým potenciálem, ale i hlubokými zkušenostmi , získanými dlouholetou denní praxí v oboru.

Za ochotu se o ně podělit a a za precizní zvládnutí tohoto nelehkého úkolu v souběhu se svými životními i profesními povinnostmi jim vyjadřujeme upřímný obdiv a poděkování. Tato kniha se tak stane nezbytným průvodcem při vzdělávání v profesním životě klinických logoopedů, pracujících ve zdravotnictví.

Mgr. Božena Vachovcová
Kontakt privat: Jiráskovo nám.6, 300 00 Plzeň - Slovany, tel. 728 970 474
pracoviště: Klinická logopedie, Železniční poliklinika, Švihovská 14, 300 00 Plzeň


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0