Portál.cz > Portál v médiích > Kreativita a perverze

Kreativita a perverze

Autor: Miroslav Petržela | Datum: 28.11.2001

Janine Chasseguet-Smirgelová, významná osobnost současné francouzské psychoanalýzy, se ve své knize Kreativita a perverze zabývá otázkami perverze, narcismu a sadismu v psychoanalýze, umělecké tvorbě, psychologii skupin a politické ideologii.

Úvod ke knize napsal Otto F. Kernberg, prezident Mezinárodní psychoanalytické společnosti (IPA).

Autorka zkoumá vztah mezi perverzí a univerzálním zákonem. Perverze nepovažuje pouze za poruchy sexuální orientace postihující relativně malý počet lidí, ale chápe je jako dimenzi lidské psychiky, pokušení v mysli, které je společné nám všem. V každém z nás existuje perverzní jádro, které se za určitých okolností aktivuje. Slast spojená s překročením hranic je udržována přesvědčením, že rozbitím bariér lze zničit realitu genitálního vesmíru (vesmíru rozdílů) a vytvořit novou realitu, realitu análního vesmíru.

Perverze jsou spojeny se sadismem. Zrušení rozdílů zabraňuje psychickému utrpení na všech úrovních. Pocity nedostačivosti, kastrace, ztráty, osamění a smrti dále neexistují (popření). Anální vesmír tvoří protiklad genitálnímu vesmíru popsanému v bibli, textu, na kterém je založena naše židovsko-křesťanská civilizace. Pervert se snaží sesadit z trůnu Boha Otce, Stvořitele a z chaosu stvořit nový vesmír.

Podle francouzské psychoanalytičky jsme všichni přístupní perverznímu řešení, které tvoří balzám na náš zraněný narcismus a prostředek rozptýlení našich pocitů malosti a nedostačivosti. Toto pokušení nás může vést ke ztrátě lásky k pravdě a k zálibě v předstírání. Přání být velký a dospělý tvoří základ jáského ideálu člověka. Matka může svádivým přístupem ničit přání dítěte být velké a zabránit, aby prožilo obdiv k otci, který se pak nemůže stát jeho vzorem. Pervert žije v iluzi, že nedospělost je rovna, nebo dokonce nadřazena dospělosti.

V psychoanalytické studii falešnosti vychází z pohádky Hanse Christiana Andersena Slavík založené na rozdílu mezi drobným šedým ptáčkem a mechanickým slavíkem posázeným drahými kameny. Skutečný slavík nemá co skrývat, zatímco umělý pták musí lidi přimět, aby zapomněli, že je pouze hromádkou koleček. Přitažlivost falešnosti je podle francouzské psychoanalytičky trvalým rysem lidského ducha.

V kapitole o estetice, tvoření a perverzi se zabývá vztahem perverta k umění, jeho nutkáním k idealizaci, které plyne z potřeby maskovat svoji nezralost a uchovat si vlastní sebeúctu.

Konstrukce v analýze a psychická konstrukce, patří k úvahám o psychoanalytické technice ilustrované na klinickém případu pacienta obdivujícího rodinné předměty s falickým významem.

Kapitola věnovaná terapeutickému spojenectví pojednává o otázkách přenosu a protipřenosu. Pacienti se nevědomě snaží zničit psychoanalytickou situaci a psychoanalytika. Psychoanalytik může prožívat pocity bezmoci, znehodnocení, ponížení a beznaděje. Úvahy o perverzním způsobu myšlení se týkají především potřeby zničit schopnost přemýšlet o rozdílech.

Překladatelé chybně převádějí anglický výraz repression (něm. Verdrängung) jako potlačení místo vytěsnění. V předmluvě O. F. Kernberga uvádějí, že autorka „podává přesvědčivé argumenty o rané, patrně vnitřní koncepci vaginy jako ženského sexuálního orgánu“, správně je „o patrně vrozené představě vagíny“. Překladatelé používají pojem instinktivní, např. ve spojení nevědomé instinktivní fantazie, správný překlad je pudové, tedy nevědomé pudové fantazie.

Originál vyšel v londýnském nakladatelství Free Association Books již v roce 1984, ale kniha stále představuje současnou práci, jeden z vrcholů psychoanalýzy. V novém století nebudeme perverze považovat za důsledek zabrždění nebo návratu v psychosexuálním vývoji, ale za odlišné vývojové linie. Všechny perverze nelze pokládat za anální. Za úzkostmi perverzních mužů ze ztráty penisu a za úzkostmi perverzních žen ze zničení vnitřku těla se skrývá úzkost z rozpadnutí. Ve vesmíru Janine Chasseguet-Smirgelové bylo poměrně snadné odlišit realitu od perverze, člověka od loutky. V našem vesmíru rozdíly mezi originálem a napodobeninou postupně mizí. Budeme muset připustit, že žijeme v perverzní realitě. Jak odlišíme člověka od klonů a kyborgů v době, kdy se rozdíl mezi science-fiction a realitou rozplynul?

Autor působí na sexuologickém oddělení FNB v Brně-Bohunicích, v soukromé psychologické poradně a externě vyučuje psychoanalýzu na FSS MU v Brně. Zabývá se pacienty trpícími poruchami osobnosti, perverzemi, poruchami příjmu potravy a závislostmi. Věnuje se psychoanalýze a katatymně imaginativní psychoterapii.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0