Portál.cz > Portál v médiích > Kulturní antropologie - Mgr. Filip Tesař

Kulturní antropologie - Mgr. Filip Tesař

Autor: Mgr. Filip Tesař | Datum: 4.12.2003

Leckterá kniha může být kulturním zajímavým artefaktem, ale studenti dobře vědí, že u učebnic to platí málokdy. Tím zajímavější je, pokud je takovým artefaktem kniha nesoucí nadpis Kulturní antropologie, což je věda, která kulturní artefakty zkoumá. Tato kniha o kulturní antropologii není, přísně vzato, učebnicí, třebaže může sloužit jako velmi vhodná příručka pro všechny studenty a zájemce o dotyčnou vědu. V podstatě jde hlavně o dějiny oboru, vyprávěné v netradičním žánru – ve stylu comics.

Hned úvodní strana otvírá klíčové téma. Antropologie byla původně “výzkumem primitivního člověka”. Objevují se zde dvě postavy, které čtenáři slouží jako průvodci: jedním je stylizovaný příslušník předkolumbovské kultury Anasazi (“Já jsem Anasazi. Nazvali mě primitivním člověkem.”), tedy nejen archaický, ale přímo dávný. Proti němu stojí představitel “pokroku”, (bezejmenný) antropolog, vyportrétovaný podle nejlepších tradic doby, kdy se o rozdílu mezi civilizací a primitivy nijak nepochybovalo, vždy rozpoznatelný podle symbolu bílého cestovatele, tropické přílby. Jsou proti sobě postaveni zkoumající a zkoumaný, častěji však vystupují jako mluvčí. Anasazi je mluvčím všech kritiků etnocentrismu, kolonialismu, exotismu, západní nadřazenosti vůbec, stejně jako mluvčím všech antropologů, kteří nějakým napadají “nedoktnutelné” základy disciplíny. Antropolog je skutečným čtenářovým průvodcem, často neutrálním, vysvětlujícím antropologické postupy a pojmy, a shrnuje hlavní školy a směry. Není na to sám, řada takovýchto replik je vložena do úst (nebo do bublinek) portrétům čelných představitelů oboru. To všechno většinou vzápětí vtipně a s despektem glosuje, často až cynicky Anasazi, antropologovo alter ego.

Nerozlučná dvojice dobře ilustruje základní rozpor disciplíny, který se autorka snažila přiblížit. Antropologie si v době svého vzniku činila nárok na zkoumání objektivní reality (staré dobré 19. století), stejně jako jiné sociální vědy, usilující o uznání, které se již dostalo přírodním vědám. Jenže už v době svého početí se do formující se antropologie promítaly subjektivní, evropské a evropanské představy. Antropologie se musela postupně smiřovat s tím, že jsou zpochybňovány základní premisy, na nichž byla budována. Vyslovování univerzalistických pravd se nakonec obrátilo v drobení desítek různých pohledů na tutéž věc, dochází ke zpochybňování samotné možnosti poznání. V posledních letech je stále těžší přijít s něčím novým, kritika, zaměřená na kořeny disciplíny, neustává (až k Anasaziho závěrečným slovům o tom, že tytéž otázky jsou kladeny od počátku novověku, a odpovědím se všichni vyhýbají).

Přestože sama Merryl Wyn Daviesová patří spíše ke kritické antropologické obci (patří k národnostní, náboženské, genderové a profesní menšině, zabývá se tématy, která jsou do značné míry přehlížena), uchovala si objektivitu a dává celkem poctivě hlas oběma – nebo všem – stranám diskuse.

Autorka dobře využila možnosti žánru, když podala vývoj antropologie jako příběh. Velmi citlivě přitom balancuje na úzkém rozhraní mezi souhlasem a nesouhlasem s převyprávěnou kritikou: z textu vyznívá, že dělat antropologii má přese všechny nectnosti a omyly svůj smysl, tento smysl je však nutno stále znovu hledat. Ale hledání odpovědi na otázku po smyslu antropologie nebylo jediným autorčiným cílem. Dvojakou prezentací oboru – pozitivistickou a kritickou – chtěla zároveň co nejobsáhleji představit jeho náplň, řeklo by se, povinné penzum znalostí o oboru. Náplň oboru je však natolik široká, že přes nejlepší snahu se autorce nepodařilo organicky zařadit všechna dílčí témata do struktury příběhu, který slouží jako osnova. Někde tematické stránky a dvoustránky přecházejí plynule jedna v druhou, nebo spíše, odpověď na konci jedné stránky přechází po jejím otočení v další otázku, ve druhé polovině knihy posloupnost už mnohdy připomíná spíš klasickou příručku. Navázat příběh se autorce daří znovu až v závěru.

Škoda, že autorka nevyužila různých možností, které comics dává – například rozdělení příběhu do více částí, takže by mohla několikrát začít v jiné poloze. Mohla více využít i možností, jak text a obrázky prostorově uspořádat. I tak se jí však podařilo docílit značné přitažlivosti, samozřejmě také díky věhlasnému comicsovému kreslíři Pierovi - kvalita kresby je mimo diskusi.

Ačkoli se autorce plně nezdařilo udržet dějovou konzistenci, lze říci, že kniha ono “povinné penzum” obsahuje. Na závěr je připojen i seznam hlavní literatury, o níž se v textu hovoří, uspořádané přehledně podle kategorií, v textu se dá orientovat podle solidně zpracovaného rejstříku. Pro toho, kdo se chce seznámit s oborem, který zkoumá lidskou kulturu, bude tedy tato kniha dobrým vykročením. Kniha není psána zbytečně odborným stylem, a navíc přibližuje nejen činnost oboru, ale svým způsobem i celou antropologickou komunitu.

V anglosaském světě má comicsová podoba určitou tradici, danou místními podmínkami, a popularizace vědy touto formou je zvláště v USA už poměrně častá. U nás si možná tato kniha najde zájemce spíš mezi začínajícími studenty, už proto, že samotná popularizace vědy u nás není na takové úrovni, jako v USA. Ale publikace je, domnívám se, přístupná mnohem širšímu publiku.

Domnívám se, že český nakladatel mohlo věnovat autorce textu víc než jen nejstručnější zmínku, už proto, že čtenář by si doplnil obrázek (Daviesová se programově staví mimo akademický establishment). Překlad nebyl úplně snadný – pro řadu termínů z angličtiny ještě není ustálené české názvosloví – ale výsledek působí svěže, dialogy jsou pádné a odborné výrazy v pořádku. Knihu tedy lze s klidným srdcem doporučit začínajícím studentům (vlastně i jejich profesorům), i čtenářům, kteří antropologii studovat nechtějí, jen se o ní chtějí něco dozvědět. Současná doba stále rozšiřuje životní obzor, a tak nemusí být na škodu podívat se, jak mnohotvárná může být lidská kultura a jaké jsou meze a způsoby jejího zkoumání.

Mgr. Filip Tesař
Ústav mezinárodních vztahů


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0