Portál.cz > Portál v médiích > Lékařská psychologie - recenze K. Balcara

Lékařská psychologie - recenze K. Balcara

Autor: Doc. Dr. Karel Balcar | Datum: 16.7.2003

Nejnovější vydání učebnice psychologie pro lékařské fakulty přináší další inovace. Oproti původní verzi („Základy lékařské psychologie“) z devadesátých let je její rozsah víc než dvojnásobný. Kromě řady aktualizovaných údajů v tradičních kapitolách věnovaných vztahu a interakci lékaře s pacientem v typických situacích zdravotní péče, typickým psychologickým reakcím pacienta a jeho blízkých v nemoci a v souvislosti s ní, způsobům jejich běžného zvládání a zasahování v krizových situacích jsou zde i přibližně třicetistránkové kapitoly věnované psychoterapii a psychologické diagnostice. Dodatek přináší texty významné pro lékařskou a lékařskovýzkumnou praxi z hlediska etického, z nichž některé mají v naší zemi i právní závaznost. Pro studující jistě vítaným doplňkem je i soubor otázek předepsaným ke zkouškám z předmětů Lékařská psychologie a Psychoterapie.

V průběhu postupných vydání této výukové publikace nacházím postupně i stále více prostoru věnovaného obecným psychologickým tématům. K již dříve zastoupeným kapitolám o psychologii osobnosti, psychologii motivace a psychologii rodiny je tu nově zpracovaná kapitola vývojové psychologie, pojednávající především o vývojových stadiích dětství a stručněji o dospívání, dospělosti a stáří. – Autor zřejmě vnímá potřebu doplnit nabídku odpovědí na tradiční otázky aplikované psychologie, „kdy, co a jak“ se v péči o zdraví děje a lékař může (či nemůže) prospěšně ovlivnit, také o vysvětlení, „proč“ právě takto. Vysvětlení lze vyvodit z poznatků o psychologických zákonitostech lidského života vůbec tak, jak je poznává a formuluje psychologie obecná, vývojová, osobnostní, sociální a fyziologická (k té se váže jedna ze závěrečných kapitol, informující o poznatcích psychoneuroimunologie). Je nepochybně hospodárnější a užitečnější, osvojují-li si studenti a lékaři nejprve obecné vysvětlující principy psychologie a s jejich pomocí pak chápou a uplatňují již aplikované zásady a postupy, než když zůstávají svou přípravou pouze u nepoučeně vstřebávaných praktických pouček, kdy co říci a kdy co udělat, bez porozumění, proč. Takto čistě empiricky zaměřený přístup bez znalosti zákonitých souvislostí není vůbec možno s prospěchem uplatnit, vede ke zkresleným zobecněním a zpravidla víc škodí, než prospívá. Praktickou otázkou však je, jak nezbytné základní psychologické poznatky při studiu lékařské psychologie zprostředkovat.

Jsou v podstatě dvě řešení: Buď zaměřit výukový text jen na aplikaci psychologie v situacích lékařské praxe a k výuce základních psychologických témat užít jiného, obecněji zaměřeného studijního textu, anebo se pokusit obsáhnout potřebné obecné základy i jejich speciální uplatnění pospolu v jednom samostatném díle. Autor se zřejmě postupně pokouší stále více o to druhé, jak ukazuje v jednotlivých vydáních narůstající rozsah částí věnovaných obecné problematice. Učinit tak v postačující míře však s sebou nese problémy. Rozsahem omezená učebnice nepřipouští představit všechna důležitá obecná témata reprezentativním (byť jen pro potřeby lékařských aplikací) způsobem. Toto omezení v posuzovaném textu vyvolává otázku, zda studentům nezůstane znalost psychologických základů, které jistě ochotně přijmou ve stručné podobě zde nabídnutých kapitolek, v některém směru podstatně omezená. Například: Autor v kapitole Vývojová psychologie představuje duševní vývoj jedince především jako zdravé a rizikové vývojové proměny citově-sociální, především na základě pojetí (zde necitovaného) Erika Eriksona. To je nepochybně dobrá volba. Stejně důležitý je však i vývoj rozumový, který dobře vystihuje třeba Jean Piaget; i lékař by měl umět rozpoznat přinejmenším zaostávání dítěte za normálním průběhem kognitivních vývojových pokroků, zjistitelné třeba jednoduchými diagnostickými postupy kresebnými či manipulačními, na něž opět jen velmi obecně, bez názorných příkladů, upozorňují odstavce v kapitole Psychologická diagnostika. Obdobně kapitola Osobnost může sugerovat, že klíčovými tématy pro porozumění celku duševního dění jsou otázky sebepojetí a jeho obran, popřípadě vznikání a zvládání stresu; jiná důležitá témata osobnostní struktury, popřípadě i jejích zdravotně rizikových vzorců zde odpovídajícím způsobem vyložena nejsou. Vyčlenil-li autor mimo rámec osobnosti zvláštní kapitolou téma psychologie motivace (a vynalézavě je aplikoval i na motivaci ke studiu a výkonu lékařského povolání), jistě by obdobnou pozornost zasluhovalo téma psychologie učení – víme, třeba z poznatků o vzniku, rozvoji a léčbě psychosomaticky podmíněných nemocí, že právě určité druhy učení (respondentní i operantní podmiňování, nápodoba) se na něm podílejí značnou měrou, a na druhé straně jsou pochody učení (krom podmiňování a nápodoby i učení vhledem) základními stavebními prvky různých psychoterapeutických postupů, připomínaných pak v kapitole Psychoterapie. Konečně vedle speciálního (a pro zdravý či chorobný vývoj jedince nesporně klíčového) tématu rodinné psychologie, jemuž je věnována – byť opět za cenu jen velice částečného výběru klinicky podstatných informací – krátká samostatná kapitola, se v lékařské praxi nepochybně významně uplatňují také sociálněpsychologické zákonitosti sociální percepce (a mispercepce), sociálního ovlivňování (vedle v úvodní kapitole vytčené sugesce přinejmenším zákonitosti účinného a neúčinného přesvědčování), popřípadě obecné individuální sklony v přisuzování příčin (jejichž historické východisko je připomenuto petitem v oddíle o dospívání), které mohou být základem pro typické poruchové reakce pacientů na nemoc a lékařskou péči.

Při nesporně nutném omezení rozsahu své práce autor v těchto ohledech uplatnil své právo volby. Uplatnil je podle mého soudu velice rozumně a – jak ukazuje předchozí odstavec – provokuje tím i v tomto vydání zjevně nesplnitelné recenzentovo přání po takovém textu, který by pro výuku lékařské psychologie (krom speciálních aplikovaných témat, zde třeba oboru psychoterapie jako takového) postačil samostatně. Vítám, že postupně vydávaná znění Vymětalovy Lékařské psychologie k tomu vůčihledně směřují. Již v současné podobě hodnotím tuto knihu jako náš nejreprezentativnější a didakticky nejpropracovanější samostatný text pro výuku studentů lékařství a nepochybuji, že jim pomůže osvojit si s porozuměním i potřebné základy psychologicky podloženého uvažování a jednání s lidmi v jejich budoucí praxi.

Recenze vyšla v časopise Československá psychologie
Doc. Dr. Karel Balcar


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0