Portál.cz > Portál v médiích > Nerozuzlené příběhy Elieho Wiesela

Nerozuzlené příběhy Elieho Wiesela

Autor: MARTIN FOJTÍČEK, Autor je středoškolský učitel | Datum: 6.10.2001

Vědecký obraz světa? Jak povrchní! Hlubiny se přece otevírají vyprávěním příběhů. Příběhy překypují tím, co vědě uniká jako písek mezi prsty. Chce-li kdo dnes představit nějakou spirituální myšlenku, činí tak spíše pomocí příběhů než jejím explicitním vyslovením. Příběhy budou totiž na rozdíl od explicitní definice přijaty se zájmem a bez zpochybňování.

Tento hlad po příbězích si uvědomuje řada nakladatelů a nakladatelství Portál je nabízí hned ve dvou edičních řadách. Jednou z nich je takzvaná "bílá řada" titulů věnovaných osobnímu rozvoji v duchu postmoderní spirituality. Některé čtenáře vábí slovem "příběh" už v titulu. Nejnověji to jsou Příběhy o důvěře a Příběhy o naději, které navazují na úspěšný titul z roku 1998 Příběhy proti smutku a na pozdější Příběhy z talmudu a Příběhy z pouští a zahrad (od jiných autorů). Spíše než o dvě knihy, jde o knihu jednu (ve francouzském originále s názvem Oslava proroků), kterou nakladatelství patrně z obchodních důvodů rozdělilo na dvě. Známé starozákonní příběhy jsou zde jen základní kostrou, kterou Wiesel obaluje masem svých vývodů a oživuje krví citací ze starých židovských midrašů (výkladů) a z talmudu. Vzniklý útvar pak je víceméně komentářem příběhu (editoři v podtitulu užívají označení esej, editoři originálu "portréty a legendy"), samotný biblický příběh je většinou jen stručně nadhozen.

Wiesel pak nejčastěji soustředí naši pozornost na jednotlivé aktéry příběhu (včetně Boha) a podrobí jejich jednání podrobnému rozboru. Z něj pak vychází většina účastníků jako vnitřně rozpolcené, paradoxně jednající bytosti, jejichž jednání se zpěčuje našemu chápání. Ani autor se netají tím, že jejich jednání nerozumí. Citované názory rabínských autorit z talmudu a midrašů, které si často protiřečí, pak nesrozumitelnost postav a smyslu celého příběhu ještě umocní. V závěru každého eseje autor aktualizuje některou z postav či z epizod příběhu v jakési zamyšlení nad současnými problémy, ať už problémy židovského národa (vztah k muslimům, tragédie holocaustu) či problémy obecně lidskými. Silný myšlenkový apel závěru nám tak většinou dá zapomenout na všechny zmatky a paradoxy předchozího líčení. Přesto se však zdá, že je to právě paradoxní jednání biblických postav, co autor chce ve svém textu zdůraznit. Svědčí o tom jednak množství prostoru, které interpretaci postav věnuje, jednak neklidný jazyk, který používá. Text je plný burcujících otázek, odpovědí, jež rodí otázky nové, konstatování bezcestnosti, nemožnosti rozhodnout nebo porozumět. Má toto být poslání knihy? Zdůraznit, že Boží jednání s Jeho lidem je nepochopitelné? Snad nejen to. Wieselovy kritické poznámky k jednání samého Boha v jednotlivých příbězích svědčí pro to, že autor chtěl položit důraz i na to, že samotný Bůh je nepochopitelný a lidským rozumem nepostižitelný. Bůh jako aktér jednotlivých epizod analyzovaný Wieselem nemá se svrchovaným Hospodinem mnoho společného. I rabínská mínění o něm vypovídají více tím, jak si v otázkách Božích protiřečí, než tím, co vlastně sama říkají. Převažujícím pocitem z četby Wieselových "příběhů" je tedy zážitek paradoxu, nemožnosti pochopit. Sáhnou-li tedy po těchto esejích čtenáři zvyklí na přímočaré "příběhy pr o každý den", mohou být zklamáni. Sáhnou-li po nich čtenáři, kteří zápas o porozumění neporozumění chápou jako výzvu pro svůj vnitřní život, odcházejí obohaceni. Po knihách Elieho Wiesela však naštěstí sahají spíše ti druzí.

(Elie Wiesel: Příběhy o důvěře a Příběhy o naději, Portál, 2001)


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0