Portál.cz > Portál v médiích > Poruchy pozornosti a hyperaktivita (recenze M. Renotiérové)

Poruchy pozornosti a hyperaktivita (recenze M. Renotiérové)

Autor: PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D. | Datum: 3.1.2003

Z poradenské praxe i dalších životních zkušeností, setkávání s rodiči i samotnými dětmi, jimž byla jednoho dne přiřknuta diagnóza ADHD, ADD (nebo dříve lehká mozková dysfunkce), vím o jakémsi "společném jmenovateli", takřka typickém. I když pečlivě zvážená a doložená diagnóza, bývá často sdělena většinou vystrašeným, úzkostným rodičům příliš stručně, jen s náznakem možných dalších obtíží, souvislostí, terapie a celkové předpokládané prognózy. Specifický syndrom, v očích dětských lékařů jeden z těch, při němž lze vlastně tak trochu hovořit o štěstí," neboť mohlo být hůře",si pro svou šíři příznaků, komplikovanost a možný dopad často pro celý směr života dítěte, vyžaduje trpělivé vysvětlení a odbornou pomoc řady lékařských i nelékařských odborníků.

Situace je o to složitější, že specifické poruchy pozornosti a hyperaktivita se v celosvětovém měřítku vyskytují cca u 1 - 5% obyvatelstva, naši zemi nevyjímaje. Volba, zpracování a realizace individuálního terapeutického programu u každého dítěte je tedy značně náročnou, a pokud si to přiznáme, v našich podmínkách zatím obtížně realizovatelnou záležitostí. O to více záleží na informovanosti nejen rodičů dětí s ADHD (ADD), ale i jejich širší rodiny, učitelů, vychovatelů, vedoucích různých mimoškolních aktivit dětí,dalších odborníků, přátel i laické veřejnosti o projevech, úskalích,charakteristice a možné úpravě tohoto složitě se projevujícího syndromu.

Alison Munden a Jon Arcelus, autoři uvedené publikace, pracují jako dětští psychiatři v Oaklands centre při Birminghamské dětské nemocnici. Mají klinické zkušenosti nejen s dětmi, ale i s dospělými, u nichž byla potvrzena diagnóza "porucha pozornosti s hyperaktivitou" ( pro nejednotnost terminologie u nás často užíváno označení "specifická porucha pozornosti a chování"). Oba autoři se podílejí na výzkumu, přednášejí, publikují a zabývají se problematikou integrace uvedených dětí do běžných škol.

V knize "Poruchy pozornosti a hyperaktivita" se pokusili podat víceméně ucelený pohled na problematiku diagnózy ADHD( ADD, dříve LMD), který nepředpokládá nutnou předchozí hlubší orientaci v lékařských nebo psychologických vědních disciplínách. Formou, která by srozumitelností neměla činit obtíže ani laickým čtenářům, je zodpověděna řada otázek, které se vyskytují nejčastěji: co je ADHD, jaké jsou děti s touto poruchou, jaká je jejich prognóza? Kromě tradičně popisovaných obtíží v odborných textech (hyperaktivita, impulzivita, problémové soustředění a udržení pozornosti) autoři upozorňují na další problémy, hledají jejich kořeny a souvislosti. Snaží se vysvětlit vznik obtíží při navazování přátelství, promítání diagnózy v oblasti učení, a to nejen v souvislosti s možnými přidruženými specifickými poruchami (dyslexie, dysgrafie, dysortografie atd.), zodpovědět otázky, proč a jaké problémy čekají rodinu s dítětem s ADHD, a to i v souvislosti s nevyrovnanými učebními výsledky a celkovými školními neúspěchy. Samozřejmě, naznačují zároveň , jakým způsobem nepříznivé projevy a jejich důsledky mírnit, příp. zcela eliminovat.

Autoři knihy se v praxi jistě setkávají často s otázkou "proč právě naše dítě, proč právě my, proč já..?"Odpovídají přehledem evolučních a biologických vysvětlení a vědeckých důkazů příčin ADHD. Stručně popisují i postupy, jimiž se určuje diagnóza tohoto syndromu. Nejen pro rodiče budou zajímavé informace o terapeutickém týmu a psychoterapii osob s obtížemi, plynoucími z diagnózy. Lze předpokládat zvýšený zájem o informace, vztahující se k rodinným terapeutům, neboť v našich podmínkách bude jistě zapotřebí mnohé v této souvislosti zlepšovat. Překladatel upozorňuje na terapeutickou úlohu psychiatrů, jejichž význam je v ČR nezastupitelný v případech, kdy jsou dětem s ADHD ordinována psychofarmaka.

Užitečné jsou informace o zájmových a rodičovských organizacích a podpůrných skupinách, které mohou být inspirací pro další rozvíjení podobných aktivit v našich podmínkách. Důležitý je bližší rozbor obtíží žáků s ADHD v rámci jejich vzdělávání a možností pomoci ze strany sociálních služeb a dobrovolných organizací. Vzhledem k většině předchozích textů je věnována zvláštní pozornost dospělým osobám s ADHD. Jak potvrzují autoři, dospělí, kteří splňují kritéria pro ADHD, mají vysoké procento současného výskytu jiné patopsychologie (např. generalizovanou poruchu nálady, drogovou závislost, patologické hráčství aj.). I v této souvislosti je předložen stručný přehled léčby ADHD u dospělých, ať medikamentózně nebo bez použití léků.

Publikaci lze doporučit nejen studentům středních odborných nebo vysokých škol se zaměřením na pomáhající profese, ale i rodičům dětí s ADHD (ADD), přátelům i širší laické veřejnosti, která se s dětmi i dospělými s uvedenou diagnózou může kdykoliv a v jakýchkoliv životních souvislostech setkat. Pro tyto všechny může být užitečným průvodcem, pomocníkem a inspirujícím rádcem.

PhDr. Marie Renotiérová Ph.D.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0