Portál.cz > Portál v médiích > Proč chodí děti do školky? - Mgr. M. Těthalová

Proč chodí děti do školky? - Mgr. M. Těthalová

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 24.10.2003

Některé tam chodí proto, že jejich rodiče pracují a tak jim školka zajišťuje péči o děti v době, kdy se jim sami nemohou věnovat. Jiné děti si školku „vymohly“ samy-líbilo se jim, že tam mají kamarády a spoustu hraček. Některým dětem nedělá vstup do kolektivu žádné problémy, jiné mívají adaptační potíže (pláčí, bojí se nových věcí, snaží se unikat do nemoci). Mateřská škola není jen odkladištěm pro děti zaměstnaných rodičů nebo hernou pro ty děti, jimž se omrzely domácí hračky, je místem, kde se děti mohou lecčemu naučit (i proto je třeba při prvních adaptačních potížích nepropadnout panice a trpělivě pomoci k přivyknutí na nové prostředí). Mateřské školy patří do systému našeho školství a proto je vzdělávání v nich upraveno různými vyhláškami a směrnicemi. Vzdělávací program (vycházející z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání) si však tvoří jednotlivé školky samy-inspirací jim může být kniha Evy Opravilové a Vladimíry Gebhartové Rok v mateřské škole.

Kniha Rok v mateřské škole je rozdělena na čtyři části-roční období. Autorky vycházely z toho, že výchovná práce v mateřských školách zachovává přirozenou logiku životního běhu. Na podzim se pouští drak a vyrábějí se zvířátka z kaštanů, na jaře se zase učíme poznávat květiny a připravujeme se na svátek matek. Kniha však nenabízí pouze inspiraci pro výchovnou práci. I když v najdeme velké množství literárních textů k jednotlivým ročním dobám a také náměty pro praktickou práci s dětmi, není to zdaleka všechno.

Každý díl publikace je uveden teoretickou částí, který pomůže zejména studentkám a začínajícím učitelkám pochopit specifika práce s předškolními dětmi. V první části knihy najdeme pojednání o kurikulu a jeho významech. Kurikulum musí vycházet z přirozených potřeb malých dětí a respektovat je. Autorky zmiňují skutečnost, že naše vzdělávací tradice je velmi zatížena tzv. didaktickým materialismem. Snažíme se prostě „nacpat“ do svých svěřenců co nejvíce poznatků, aniž bychom blíže zkoumali jejich praktičnost. Teoretická část druhého dílu knihy je věnována osobnostní výchově předškolních dětí. Autorky zdůrazňují princip individualizace v rámci skupiny. Každá učitelka by měla znát slabiny a přednosti jednotlivých dětí ve skupině a měla by všechny děti přijímat takové, jaké jsou. Direktivní usměrňování a komandování dětí nemá v dnešní mateřské (ani jiné) škole co dělat. Učitelka by měla nabízet podporu přirozeného vývoje dítěte a usměrňovat pouze tehdy, pokud se vývoj zpomalí nebo odchýlí (zde je pak na místě speciální stimulace). Pokud se tedy např. děti učí „podle návodu“ malovat postavu („Teď namaluj tři řasy, dávej si pozor, ať jsou stejné“), není respektována osobnost dítěte.

Teoretická část třetího dílu knihy nabízí ukázky z různých vzdělávacích programů mateřských škol. Autorky zdůrazňují, že na teoretický program musí navazovat jeho realizační podoba. Optimální realizační podoba vzdělávacího programu obsahuje stanovené cíle a prostředky, které by nám měly pomoci k jejich dosažení. Pokud tedy máme ve skupině děti, které potřebují rozvinout své motorické schopnosti, stanovíme cíl a vybereme konkrétní praktické činnosti (hry, cvičení, pohybové aktivity), které stimulují motorický rozvoj. Poslední díl knihy, resp. jeho teoretická část, se věnuje hře malých dětí. Hra je v dětském životě tou hlavní činností, přináší dítěti radost a uvolnění. Přitom se dítě hrou leccos naučí-např. při společné hře musí brát ohledy na ostatní. Direktivní usměrňování dětské hry by bylo velkou chybou. Dospělí by měli vytvářet zajímavé prostředí pro hru a zasahovat pouze tehdy, pokud se hra vymyká bezpečnostním pravidlům nebo pokud skupina soustavně ignoruje některého svého člena. Usměrnění je třeba také při ukončení herních aktivit-děti by se měly nenásilnou formou naučit, že si mají uklízet hračky. Kapitolu o dětské hře uzavírá řada otázek, které nám mohou pomoci zamyslet se, zda vytváříme dětem optimální podmínky pro jejich hry.

Na teoretické části jednotlivých dílů knihy navazují praktické celky. Ty tvoří jednak ukázky z literatury, jednak náměty na zajímavé činnosti. Velmi mne zaujalo, že ukázky z literatury jsou rozděleny podle různých témat. Hlavním tématem jsou roční období, podtématy jsou třeba u podzimu adaptace ve školce, na jaře svátek matek. Učitelky mateřských škol tak mají k dispozici texty pro různé příležitosti.

Publikaci Rok v mateřské škole ocení zejména studenti pedagogiky (zejména primární) a začínající učitelky mateřských škol. Kniha by však neměla chybět v knihovně žádné mateřské školy. Zejména „zaběhnuté“ učitelky, které mají tendence k velké praktičnosti a účelovosti činností, si díky knize Rok v mateřské škole uvědomí nutnost individualizace předškolní výchovy. Neuvěřitelné množství literárních textů k jakékoli příležitosti pak ocení každá učitelka mateřské školy. Závěrem si dovolím osobní poznámku. Speciální mateřská škola pro děti s tělesným a mentálním postižením, v níž pracuji, má pro tento školní rok vzdělávací program inspirovaný během ročních období. Školní rok jsme s dětmi zahájili adaptací pohádky O dvanácti měsíčkách (invenční kolegyně z ní vytvořily pohádku o čtyřech ročních obdobích). Už se těším, až budeme společně s dětmi prožívat jaro, léto, podzim i zimu. Inspiraci zcela jistě najdeme i v knize Rok v mateřské škole.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0