Portál.cz > Portál v médiích > Proměny mýtu v čase

Proměny mýtu v čase

Autor: Jaromír Kopeček, PhD. | Datum: 31.1.2001

Vývoj mýtů od raných kultur po středověké legendy je podtitul knihy Josepha Campbella. Knihy o mytologii se zpravidla dobře čtou a přinášejí člověku interesantní témata k hovorům na která je dejme tomu nauka o materiálech značně skoupější. Snad právě proto je mytologie v populární literatuře velmi oblíbená. Tato kniha je dokonce ještě více „oblíbená“, neboť se jedná o přepis série přednášek, která ve v USA vysílal jako televizní seriál (s úspěchem).


Právě díky této seriálovosti jsem přistupoval ke knize zpočátku s jistou nedůvěrou. (A skutečně, při podrobnějším hledání lze nalézti jisté nepřesnosti ve jménech; paušální pojmenování bohyně z Çatal Hüyüku Kybelé podle toho, že se tak jmenovala bohyně uctívaná ve stejné oblasti po 6000 letech. V zásadě se však jedná o drobnosti a není jich mnoho.) Již v úvodu si mne ale autor získal:
Na samci nespočívá neustálá péče o mláďata. Má mnoho volného času. Ví, kde rostou banány, ale právě teď pro ně nemusí jít, tlupu nikdo neobtěžuje, co tedy bude dělat? Samci se scházejí ve skupinkách a vybírají si vzájemně vši. Mužské lovecké družiny, sportovní týmy a kluby jsou tedy nesmírně starou institucí Řeč je o tlupě šimpanzů, jakožto o modelovém příkladě simulujícím tlupy hominidů.

Autor zemřel v roce 1987, takže jeho knihy nejsou ještě zasaženy vlnou politické korektnosti, kdy je třeba všem přát jejich pravdy, bez ohledu na jejich množství a vzájemnou protichůdnost. Půvabná jsou jeho rýpání do Bubera: „Před necelými patnácti minutami jste odsoudil Féničany za to, že zabíjeli své nejstarší syny, a nyní oslavujete Abraháma za to, že se chystal udělat totéž. Jak mi odpovíte?“ Dr. Buber řekl: „Odpověď zní, že My - s velkým M - My věříme, že k Abrahámovi promluvil Bůh.“ Více jsem se od něj nedověděl.
Koncept knihy, oněch 13 přednášek se odvíjí po linii Indiáni, neolit, Egypt, Indie, Budha, jóga, Tibet, řecká mystéria a končí u středověkých legend, jak bylo inzerováno v podtitulu. Přičemž středověkým legendám jsou věnovány celé tři kapitoly. Zde jsou Američani zjevně zjevně před námi, móda středověkých legend k nám dorazila teprve v posledních letech, a to přes jejich keltské kořeny.
Nespornou a hlavní přednost knížky bych viděl v přehlednosti a jednoduchosti výkladu. A nemíním tím polopatická vysvětlení nad kterými se chce každému jen mírně poučenému čtenáři plakat. Myslím tím skutečně pochopitelná vysvětlení, která obstojí i v odbornějším světle. Obzvláště bych na tomto místě vypíchl kapitolu o Indii a v ní obsažený popis vývoje od véd přes brahmány a upanišády k Budhovi.(Seznam kapitol najdete na internetu. )
Po kapitole věnované budhismu následují dvě kapitoly potvrzující, že anonce na zadní straně přebalu nemusí být vždy jen reklamní propaganda. Alespoň co se, v tomto případě, přesahů do oblasti psychologie týče. Ostatně název kapitoly Východní cesta od id k egu: kundaliníjóga jasně ukazuje na bohatou inspiraci Jungem. Kundaliníjóze a čakrám jsou věnovány dvě kapitoly spolu s, jak už bylo řečeno, odkazy k psychologii a jiným náboženským tradicím, nežli je indická. V lavinách chvály je nutno poznamenat, že četbu komplikuje ztráta koherence mezi obrázky a textem. Ony totiž obrázky nemají popisky a v průběhu překladu se obrázek místy vzdálil odstavci v němž se popisuje, což čtenáře nutí, podle popisu listovat a hledat na co se měl vlastně dívat.
Poslední neobyčejně široce pojaté téma jsou středověké legendy, což je interesantní zvláště proto, že toto téma nebývá v podobných populárním knihách rozebíráno. Autor sice popisuje genezi těchto legend z keltského substrátu, ovšem jeho výklad se zaměřuje opravdu na středověké interpretace zaměřené na dvorskou lásku a její protiklad k tehdejšímu chápání významu sňatku: Manželství u vznešeného dvora nebylo v té době záležitostí osobního výběru, ale bylo dopředu dohodnutým svazkem. Dva lidé, kteří se nikdy předtím nespatřili, byli spojeni svazkem manželským, a církev takový svazek posvětila slovy: „dříve dvě těla, nyní jedno tělo“. Ve skutečnosti to znamenalo: „dříve dva bankovní účty, nyní jeden bankovní účet“. Nevěříte? Přesvědčte se! Podobně se na příkladu Persivala věnuje postavení rytíře.
I zde jsem nalezl „chlup“. Navzdory přiznání, že jazykem trubadúrů byla provensálština se Campbell zcela vyhnul, byť i konstatování, že tehdejší Provensálsko, to bylo katarské Provensálsko, ostatně jako celá jižní Francie. Z katarů a celého gnostického křesťanství nebo spíše z jejich vybíjení jsou u nás nejznámější albigenští. (Křížová výprava proti albigenským byla jediná křížová výprava, která byla „úspěšná“ - podařilo se je vybít všechny.)

Shrnu: Pokud doma nemáte půl vagónu mytologické a duchovní literatury určitě naleznete něco nového. Pokud patříte do první skupiny, tak už ji stejně máte. Loučím se citátem: Lidé prosí bohy, aby sloužili jejich živočišné podstatě. To je lidové náboženství. Nezáleží na tom, jak se příslušný bůh jmenuje. […] Na celém světě je tedy jedno jediné všeobecně rozšířené náboženství bez ohledu na jména jednotlivých bohů. Úkolem kněží sloužících v historických chrámech je udržovat spojení mezi jménem jejich boha a tím, na čem lidem záleží. Peníze proudí jako zběsilé.

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz. Autor souhlasí se zveřejněním.
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0