Portál.cz > Portál v médiích > Říčan: Cesta životem (D. Fousková)

Říčan: Cesta životem (D. Fousková)

Autor: Mgr. Dagmar Fousková | Datum: 14.6.2004

Patero zastavení na Cestě životem: zastavení třetí Dlouhý a složitý příběh lidského života vyprávěný s co největším využitím poznatků psychologie, sociologie a dalších vědních oborů. Tak by se dala charakterizovat kniha našeho předního psychologa a zkušeného autora Pavla Říčana Cesta životem (Portál, 2004, 390 s.).

Pavel Říčan se opírá zejména o koncepci tzv. biodromální psychologie, o poznatky psychoanalytiků a sociálních psychologů (koncepce E. Eriksona o vývojových stadiích a úkolech), ale nepřehlíží ani poznatky biologicky nebo kognitivně orientovaných badatelů. Výsledkem je výpravná publikace, která je víc než jen fundovaným a čtivým uvedením do jednoho vědního oboru. Nakladatelství Portál vydává toto nepřehlédnutelné dílko v přepracovaném vydání – s vědomím, že se může stát nepostradatelnou pomůckou nejen pro odborné zájemce, ale že každému čtenáři může být průvodcem po jeho vlastním životě a pomocníkem při jeho utváření. Zkrácené ukázky, které postupně uveřejňujeme, jsou nejen paterým zastavením s touto knihou, ale přibližují skutečné mezníky na cestě životem.

 

Cesta životem: zastavení třetí

Já a vy – já a my (Pubescentovy vztahy k rodičům a k vrstevníkům) Závislost na rodičích klesá vlastně už od kojeneckého věku a od předškolního věku se vytvářejí vazby k vrstevníkům, na něž se dítě stále více orientuje. Tento proces odpoutávání od rodičů a začleňování mezi vrstevníky má v každém stadiu trochu jinou podobu, ale nezastavuje se. Pubescence znamená další krok k samostatnosti. Přesto však jsou vztahy k rodičům, a to nejen existenční závislost, nýbrž i citové vazby, stále ještě na prvním místě. Pubescent potřebuje i výchovné vedení – opatrné a nenásilné, ale pozorné. Autoritativní, případně i razantní výchovné zásahy si rezervujeme pro zcela výjimečné situace. Osamostatňování v pubescenci bývá bolestné. Dítě si – více či méně jasně – uvědomuje, že se loučí s dětsky samozřejmou loajalitou k rodičům, s dětskou něhou a důvěřivostí. Nově objevené odstíny citového spektra mohou dát vztahu k jednomu či druhému z rodičů (a proč ne k oběma) i novou vřelost, o to krásnější, že o ní dítě dovede uvažovat a že ji i vyjádří, třeba nepřímo a s ostychem. Převládá však kritika, a dokonce vzpoura. Místo lásky (přesněji: vedle ní!) je zde náhle zloba a snad i nenávist, místo úcty pohrdání. Objevuje se pubescentní negativismus, tentokrát však nejde jen o vzdor jako v batolecím věku, nýbrž o útok na autority. Pubescent sleduje chování rodičů, diskutuje o jejich názorech a někdy až nápadně zastává právě opačné stanovisko než oni. Vzpoura se týká i dalších autorit, zejména učitelů. Doma i ve škole je pubescent alergický na trest. Zejména tělesný trest je pro dnešního pubescenta (pokud se neopozdil v citovém vývoji) nesnesitelný. Ale i jakýkoli jiný trest, zejména v rodině, přijme jako urážku a ponížení, proto máme trestat jen tehdy, když si už opravdu nevíme jiné rady. Pubescentní kritika učitelů je tak běžná, že je skoro zbytečné se o ní zmiňovat... Našli bychom jistě řadu příčin, proč pubescent kritizuje učitele. Jedna z nich je psychologicky zajímavá a málo známá: Na učitele se snadno přenesou city odporu, vzpoury a nenávisti, které vznikly ve vztahu k rodičům... Kritika se vztahuje i na další dospělé, zejména vyššího věku... Pubescentní vzpoura je normální stadium a má svůj vývojový smysl. Usnadňuje vymanění z dětinské citové závislosti (a pozdější vytvoření nového, zralejšího citového vztahu), je zkouškou vlastních sil. Kde byly dosavadní vztahy mezi dítětem a rodiči silné, vřelé a bezpečné, málo konfliktní, má i bouřlivá puberta dobrou prognózu. Vzpoura může proběhnout nenápadně ve třech případech: 1. Dítě je zakřiknuté, nedovolí si postavit se proti rodičům a jiným autoritám otevřeně. Vzpoura je překryta vynucenou poslušností. Pubescent přitom často dost ochotně vývojově „couvne“ do pozice mladšího dítěte, protože je to pohodlnější a bezpečnější. Vzpoura pak doutná třeba deset nebo patnáct let a projeví se podivným způsobem – odnese ji třeba tchyně nebo manžel. 2. Není proti čemu se bouřit. Jsou-li citové vztahy vlažné a rodiče ze slabosti povolní, probíhá vlastně místo vzpoury bezobsažný odvrat, který nemá pro vývoj osobnosti podstatný význam, leda negativní. 3. Rodiče vítají každý samostatný projev, jemně a v pravou chvíli pubescenta sami postrkují k samostatným letům z hnízda a kdykoli ho vítají zpět; vážně s ním diskutují, vychovávají demokraticky. Vzpoura se pak projeví jako řada menších konstruktivních sporů, napětí mezi otcem a synem se vybije třeba i v ritualizované agresi sportu (zaboxujte si s pubescentem!), ve fantazii při kulturně hodnotném zážitku (nemusí to být zrovna Sofoklův Oidipus). Aby se podařila tato poslední alternativa, musíte mít i dost štěstí, protože ani ty nejmoudřejší výchovné postupy nejsou zárukou proti vzpouře. Testem rodinných vztahů v pubescenci je už zmíněná volba povolání... Při každém problematickém rozhodování by si rodiče měli udělat čas a získat co nejvíc informací o všech možnostech, zejména o těch, kterým dává – třeba váhavě – přednost dítě. A ne jenom „papírových“ informací. Rozhodnout má dítě samo. My se s ním můžeme i pohádat, máme-li pochybnosti, zda je jeho rozhodnutí rozumné, ale musíme je respektovat. Svoboda je pro pubescenta vysokou hodnotou, měla by jí být i pro nás jako pro jeho rodiče. Pubescent má svá tajemství: myšlenky, pocity, ale také kamarádství a podniky, o kterých nám nechce říci. Je nebezpečné páčit z něj tato tajemství, ať už ze zvědavosti, nebo ze strachu, že se „spustí“ se špatnou partou. Otevřete-li mu dopis, bude vám to zazlívat – třeba třicet let. Podle psychoanalýzy je hlavním obsahem pubescence vývoj sexuality: tělesné dozrávání oživí oidipovské touhy vůči rodičům, které byly kdysi vytěsněny. Tyto touhy jsou ovšem tabuizovány, zůstávají tedy převážně v nevědomí a projeví se jen zvýšeným napětím, předrážděností, pubescentním negativismem. Jediným přijatelným řešením je, aby si mladý člověk našel nový, přiměřený objekt sexuálního zájmu – mimo rodinu. Tato stará teorie si podle mého názoru dosud zaslouží pozornost. Žádný badatel se dnes ovšem nesnaží vyložit podle ní celou složitost pubescence, žádný pedagog z ní nebude odvozovat recept k řešení všech výchovných malérů, které nám pubescenti natropí. Vztah k vrstevníkům je – jak jsme už řekli – jednou z hlavních hybných sil pubescentního vývoje. Skupina vrstevníků, zvláště školní třída, ale i parta vytvořená kolem sportovních a jiných zájmů, má stále větší vliv. Ve třídě i v jiných skupinách se už liší obliba a vliv: pubescent má často v oblibě někoho jiného, než komu se podřizuje. – Vytváří se rozdíl mezi formální a neformální autoritou: žáci si často volí jako oficiálního zástupce třídy pro jednání s dospělými (tedy jako formální autoritu) někoho jiného, než kdo rozhoduje o tom, kam se půjde ve volném čase. Najde-li se v kolektivu opravdu silná neformální autorita, mívá fakticky největší vliv... Vrstevníci usnadňují nezbytnou citovou emancipaci od rodiny a získání nezávislosti, často je však tento tlak (vlastně tah) příliš silný a dítě se ocitá v bolestném konfliktu. Pubescent obyčejně touží po věrném kamarádovi, se kterým by si rozuměl (dívka po kamarádce). Má-li štěstí (čímž rozumím víc šťastnou povahu než šťastnou náhodu), najde ho (ji). Pak spolu tráví spousty času a dospělí se diví, kolik si toho ti dva chlapci (dívky) mají co povídat. Ty dva ovšem ani ve snu nenapadne, že by mohli říci komukoli z dospělých, o čem si povídají; i kdyby chtěli, nedovedli by to patrně v jiném vztahu vyjádřit. Takové důvěrné přátelství může vydržet řadu let, dokonce celý život. Kromě toho, že má velkou hodnotu samo o sobě, je cenné (nevadí, že je izosexuální) i jako příprava pro mileneckou a manželskou důvěrnost; zároveň tlumí – a to je dobře – předčasný rozvoj neplatonické erotiky.

 

Mgr. Dagmar Fousková
redaktorka serveru http://www.medicina.cz/

 
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0