Portál.cz > Portál v médiích > Spisovatel „uvařil“ dětem elixír

Spisovatel „uvařil“ dětem elixír

01.04.2010 - Pavel Pokorný - Vysočina - str. 05

Poutavé příběhy s hlavním hrdinou a žákem Maxem, nadaným vědcem i sportovcem, představil v jihlavské knihovně Jiří Macoun

JIHLAVA Spisovatel literatury pro děti a mládež Jiří Macoun (1956) včera besedoval s žáky pátých tříd jihlavských základních škol, a především jim předčítal ze své poslední knížky Plus Minus Max (nakladatelství Portál, 2009, 216 stran).

V přednáškovém sále městské knihovny se středeční dopoledne sešel s těmi, co chodí na ZŠ Rošického, ZŠ T. G. Masaryka a ZŠ křesťanskou; po poledni ještě zavítal na pobočku Březinova.

Aby mladé posluchače zaujal, vybral si ke svému autorskému čtení kapitolu nazvanou Hodina šílenství. Učitelka osmáků Gottfrýdová v jeho příběhu opravdu málem zešílela. Tato hubující, přísná a tvrdá „Můra“ plná komplexů si na své svěřence připravila matematickou písemku. Na test se žactvo ale připravilo důmyslně. Nahořklý, ale chutný elixír „Plus Minus“ jim zaručoval předem téměř jistý úspěch -plný počet bodů. Komplikace se žvýkačkami musel „hasit“ dokonce pan ředitel. Jak by ne. Vždyť hlavní hrdina Max má dvakrát třikrát větší znalosti z fyziky než celý učitelský sbor školy, kterou navštěvuje.

Kamarádky Hvězdotvorky

„Je to velký problém. V našich školách učí učitelky děti, v Maxově případě je tomu obráceně,“ vysvětloval publiku Jiří Macoun. „Max, kterého znají čtenáři a čtenářky mých předchozích dvou knížek - Experiment Max a Faktor Max, začal hrát kupodivu kopanou a načas zanechal fyziky. I fotbal dělal pořádně, hrál ho velice dobře. Jeho tři spolužačky se rozhodly, že jeho talent zúročí. Nebylo by špatné, kdyby měly kamaráda hvězdou, co se vypracuje do týmu Barcelony...

Proto uvařily pro sportovce povzbuzující nápoj - nezůstaly jen u snů, a pustily se do toho naplno,“ prozradil autor, pocházející z jižních Čech, dramatickou zápletku, jíž celou knížku otevřel. Holky ,Hvězdotvorky‘ namíchaly ovoce, zeleninu, bylinky, ... žádná ,éčka‘... a Max i jeho kamarádi, co „Plus Minus“ neboli „hadí jazyk“ ochutnali, excelovali. Nebyl by to spisovatel vzatý na slovo, aby se sám při besedě tímto elixírem neobčerstvoval... Značky „+“ a „-“ napsal na plastovou lahev a sem tam popíjel „obyčejný čaj“... Školáci ohodnotili na jeho přání, jak se jim vybraná kapitola líbila. Vesměs hlasovali pro dobrou kvalitu, výjimečně průměrnou; nikdo se nenudil.

Jak paní knihovnice, tak sám autor se přiklonili k názoru, že vymýšlet čtivou, zábavnou a dobrodružnou literaturu pro čtenáře ve věku od devíti do jedenácti dvanácti let je velice těžké. Děti odrostou z pohádek a k románům nebo poezii mají ještě hodně daleko. Jiří Macoun se poslední desetiletí systematicky psaní věnuje. Ale začal už dříve, jak sám doložil: „První literární období se ve mně zrodilo už hodně dávno. Pamatuji si, že mým prvním pokusem byl kreslený obrázkový seriál o letu na Venuši, což bylo v páté třídě. O tři roky později jsem napsal zlomek výpravy na druhou stranu sluneční soustavy. Tento příběh jsem však nedokončil, protože jsem zjistil, že vystavět celý děj je velmi složité.“

Ke psaní se vrátil velký ctitel díla Eduarda Štorcha v polovině osmdesátých let, kdy se „spřátelil“ s Maxem. Dalších sedmnáct let jej ve volných chvílích po zaměstnání neustále přepisoval; nyní však už hledá nový námět na jeho čtvrté pokračování. Zřejmě to bude jakási snaha „reformovat“ český pravopis. Nedostatek vhodné literatury pro čtenáře v pubertálním věku přiměl Jiřího Macouna rovněž k encyklopedické řadě ilustrovaných publikací stručné historie (především s válečnou tematikou).

Kluk, co rád experimentuje

Nejenom Max dělá „pokusy“, ale dělá je i sám autor. Pozoruhodně převyprávěl okolnosti, které ho přesvědčily o tom, že má psát: „Moje dobrá známá měla desetiletého syna. Tomu jsme dali k přečtení Maxova dobrodružství. Četl je i v noci pod peřinou s baterkou... Experimenty malého Dana zaujaly - text znal zakrátko lépe než já, dokázal zpaměti odcitovat celé odstavce...“ Z šuplíku pak cestovaly do literárního světa.

„Důvod, proč jsem si vybral hrdinu, který má rád experimenty, byl celkem jednoduchou volbou. Myslím si, že moderní společnost vděčí za kladné projevy, které užíváme v lékařství či v kosmonautice nebo ve výpočetní technice, chytrým lidem. Nelíbí semi, že většinou autoři uměleckých děl jak slovesných, tak filmových zobrazují hrdinu -zvlášť v dětském věku, jenž se vyzná ve vědě, jako osobu, která je přitloustlá, neobratná, brýlatá a nepoužitelná pro praktický život. Snažil jsem se vytvořit postavu a charakter Maxe pro čtenáře a čtenářky přijatelně, přestože se rád učí.“

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - českomoravska vrchovina