Portál.cz > Portál v médiích > Správní kluci nebrečí! - M. Těthalová

Správní kluci nebrečí! - M. Těthalová

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 25.11.2003

A holčičky mají být milé a na každého se usmívat. Podobné výroky slýchám poměrně často. Zařadila bych je mezi mýty, a to velmi nebezpečné. Nerespektují totiž individualitu dítěte a vedou k přehlížení jejich emočních stavů. I když se možná teď právě usmíváte a říkáte si, že přeháním, trvám na svém a myslím si, že tradiční představa o chování mužů a žen vede k popírání skutečných pocitů. Simone Pfeffer by ale možná se mnou souhlasila-vždyť je autorkou knihy Rozvíjíme emoce dětí a tak si jistě uvědomuje, jak je důležité dávat najevo skutečné city.

Emoční výchova má dva aspekty. Jedním je vlastní emoční stav, poznávání svých vlastních pocitů a psychického naladění. Druhý aspekt tvoří empatie, vcítění se do emocí druhého člověka. Našim dětem někdy chybí oboje. Vlivem výchovy bývají vedeny k potlačování emocí a s věkem se i stydí dát najevo své pocity a neumí se vžít do situace svého kamaráda, který je smutný. Rozvíjení emocí dětí někdy zaostává za plněním jednotlivých úkolů výchovně vzdělávacích plánů, přitom má emoční výchova velký význam pro celou budoucnost dítěte.

Autorka nabízí nárys koncepce emoční výchovy v mateřské škole. Uvědomuje si, že prožívání emocí závisí na tom, jak vnímáme své tělo a jak dokážeme rozlišovat jednotlivé vjemy. Proto za určitý předstupeň k chápání a poznávání emocí staví smyslové vnímání. Rozvoj jednotlivých smyslů by měl dětem pomoci pochopit, co se s nimi děje, když mají radost nebo jsou smutné. Dalším krokem je pak poznávání samotných emocí. Učitelky si mohou s dětmi povídat o tom, z čeho mívají radost, co jim nahání strach, co je rozzlobí a podobně. Je dobré začínat poznáváním pozitivních emocí. Na poznávání vlastních emocí by měl navázat rozvoj empatie. Děti by si měly uvědomit, že mohou někomu udělat radost, ale že jej také mohou rozesmutnit.

Součástí výchovy emocí u malých dětí nejsou jen tyto techniky. Dětské emoce vychováváme i tehdy, kdy o tom vůbec nevíme. Hodně škody naděláme tím, že děti vedeme k potlačování vlastních pocitů. Pokyny typu „neplakej, vždyť si velký“ dětem sdělujeme, že na jejich pocitech nezáleží. Zkusme se tedy vcítit do každého dítěte, které si neví rady s obutím botiček a proto se rozpláče. Možná nám pomůže i publikace Rozvíjíme emoce dětí.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0