Portál.cz > Portál v médiích > Témata psychoanalýzy I-Nevědomí, Afekty a emoce, Úzkost, Fantazie, Hysterie

Témata psychoanalýzy I-Nevědomí, Afekty a emoce, Úzkost, Fantazie, Hysterie

Autor: Jindřich Holý | Datum: 17.6.2002

Vydat čtyři samostatné překlady původních prací Britů publikovaných v průběhu dvou minulých let v jedné knize je jistě nejen záslužný, ale i odvážný počin. Dodnes mě zneklidňuje možnost jejich institucionálního zneužití, přestože v tomto případě k tomu jistě není důvod. Autoři přece netvoří žádný vzájemně podpůrný spolek. Je tu naopak důvod k optimistické představě, že tento sympatický „sborník“ přispěje k otevřené výměně názorů a třeba i vytvoří tradici objevných, obsahově sevřených děl. Protože ji nechci kazit, vyhýbám se otázce, jak by o našem tématu smýšlel S. Freud, jehož fotografie vnáší teplo od koláže M. Huptycha na titulní straně knihy.

Zprůhlednění psychoanalytického a pozdějšího jazyka psychoterapie vrhá prokreslující světlo. To ukazuje čtenáři možnosti nového a bezpečnějšího zakotvení psychoanalytické orientace v tradičních teoretických otázkách, které se přes jisté rysy postmoderny ukazují spíše klasické. Kniha může přinést i čtenářům z jiných oborů řadu dílčích podnětů k přemítání a ukázat jim sílu života ve starých kořenech psychoanalýzy.

Knížka je uvedena dílem: Phil Mollon, Nevědomí. Zařazení tohoto díla na první místo podpírá název knihy. Avšak ani po přečtení autorovy stati nevím, zda je dnes nevědomí oprávněným pojmem, zda a jak má odůvodněné místo v přirozeném jazyce a jak odkrývající je v té či oné psychoterapeutické praxi, ani jak velkou inspirací přispívá k rozvoji psychoterapeutických teorií. Autor hledí vyhovět psychoanalytické tradici i současným nárokům na rozvržení nevědomí a tohoto klíčového pojmu dynamických směrů psychoterapie. Nakonec však přitakává především představám zakladatele psychoanalýzy. Otázku, zda je nevědomí oprávněným pojmem pojal autor především jako řečnickou. Nepřekročil myšlení „otce zakladatele“. Autorovy rozvahy mě nedokázaly ušetřit otázky, v čem se člověk, který přijme pojem nevědomí, stává vědomějším a naopak méně vědomým? Ani v odkazu na pacienta na straně 13. bych si nebyl jist, kdo si byl méně vědomý pocitů, které nemohou neprovázet kálení, zda pacient či psychoterapeut.

Graham Music v díle Afekty a emoce považuje emocionalitu, pocit a afekt za klíčové pojmy psychoanalýzy a existence. Pocit mu je subjektivním stavem, který se odehrává jen v mysli člověka. Jako objektivní vědec ho na rozdíl od afektu nemůže pozorovat. Popírá tělesnou evidenci pocitů. Možná, že nejen vědecky zkoumá, ale i tělesně prožívá výhradně afekty. Buďme rádi, byli i takoví psychoanalytici, kteří žádné své prožitky nepřiznali. Pocity jsou autorovi i čímsi trvalým a pevným. Raději a v souladu s Jungovou tradicí rád rozlišuji i mezi pocitem a citem. Autor odvíjí výklad pocitů a emocí od pudů a instinktů. To mu naštěstí nebrání, aby se hlásil k lidské svobodě, emočnímu tělu, lidskému štěstí a dokonce ani smyslu přemýšlivé reakce na emoce druhých, která jsou předpokladem rozvoje rozumění a péče.

Ricky Enanuel, autor části Úzkost se hlásí k Bionově definici úzkosti jakožto „předtuše emoce“. Věnuje se významu úzkosti, který shledává v ohlášené možnosti skutečného nebo domnělého nebezpečí a snaží se zabránit tomu, aby byl organismus zaplaven emocemi. Takovou úzkost můžeme snižovat předvídatelností. Děs je paranoidní a vysoce perzekuční úzkost, před kterou se nedá uniknout. K jeho zvládnutí doporučuje autor ztotožnit se s agresorem. Proč ne? Naproti tomu depresivní úzkost vzniká ztrátou lásky významné osoby. V případě depresivní úzkosti převládá zájem o blaho druhého nad starostí o sebe. Nepřítomnost rodiče způsobuje dítěti separační úzkost. Ta může mít perzekuční i depresivní rysy. V pojetí dětských úzkostí autor navazuje na přínos Melanie Klein a Wilfreda Biona. Dítě není vyvinuté k tomu, aby v sobě zadrželo jakékoli silné pocity. Dospělý je může zmírnit pomocí myšlenek, pozměnit pomocí obran a vyhnout se jim zapomněním.

Julia Segal, v práci Fantazie oceňuje Freudův objevitelský počin nevědomé fantazie. Více ji však inspiruje Melanie Klein porozuměním dětským hrůzostrašným fantaziím a propadům do vlastní úzkosti. Zajímají ji fantazie vetkané do vzpomínek a zážitků, fantazie, které prolínají vnímáním. Uvědomuje si, že fantazie ovládají potravu, pití a kouření. Fantazie zkreslují pravdu, pohled na sebe a naše pocity. Autorka je spolu s Melanií Klein přesvědčena, že i nepříjemná skutečnost je z dlouhodobého hlediska lepší než snaha žít v iluzorním fantazijním světě. Je přesvědčena, že v obtížných situacích, kdy je tohoto světa fantazií zejména zapotřebí, fantazie selhávají. Přesto neuzavírá otázkou, kdo kdy a jak má pravdu rozeznávat, jakou roli má naplnit dobrý nebo dokonce idealizovaný objekt a špatný objekt. Ukazuje, že to je právě fantazie, která umožňuje lidem se stejným vnitřním konfliktem hádku, rozštěpení a popření. Naproti tomu porozumění fantaziím pomáhá vyrovnat se s vlastní úzkostí i s úzkostí druhých lidí.

Julia Borossa přispěla podivuhodnou studií s názvem Hysterie. Sociální, kulturní a historická podmíněnost tohoto fenoménu a možná i hodnotové a mravní zatížení případné diagnózy vedly od zrodu psychoanalýzy k zřetelnému ústupu úvah o ní. Právě hysterie svoji jedinečnou expresivitou a schopností symbolizovat konflikt v jakémsi náhradním jazyce byla a je tu možná i dodnes tou pravou cestou poznání. Spolu se sny se ukázala „královskou cestou k nevědomí“. Autorka nám přibližuje podnětný výčet názorů na hysterii. Historičnost jejího pohledu nám klade zásadní diagnostické a teoretické otázky, které se ptají po možnostech psychoanalýzy. Po ústupu nebo jen tříštění diagnózy hysterie je těžké nevidět otázku zdraví, sociálního zdraví a „hysterických epidemií“, jako jsou syndrom chronické únavy, syndrom války v Perském zálivu, obnovenou paměť, syndrom mnohočetné osobnosti, zneužívání satanských rituálů a únos mimozemšťany v tradičním a stále novém světle.

Nevím, zda a jak významně souvisí hysterie s poměrně nevinnými jevy jako je třeba UFO. Terorismus, náboženský fanatismus a rasismus však bolestivě doléhají a nelze nevidět, že jsou provázeny projevy hysterie. Domnívám se, že z hysterie se postupně vytrácí nejen souvislost dělohy jako čistě anatomického orgánu, ale i podobně lékařsky pojaté sexuality a rostou existenciální významy mnohého. Přestože každý z příspěvků má jedinečné přednosti a zvláštní vztah k psychoanalytické tradici, nemohu zapřít, že mé potěšení z postupné četby od díla k dílu vzrůstalo.

Jindřich Holý


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0