Portál.cz > Portál v médiích > Trénink kreativity (recenze J. Holého)

Trénink kreativity (recenze J. Holého)

Autor: Jindřich Holý | Datum: 27.11.2002

Trénink je tak trochu módou americké, masové, všední a businessem svedené psychoterapie. Psychoterapeut se stává trenérem, klient jeho svěřencem.

Autor napsal tuto knihu, aby jejím čtenářům usnadnil tvořivost. Kreativita je autorovi tvůrčím využíváním vlastních zdrojů tam, kde se člověk právě nachází. Je užitečná k plnění mimořádných i zcela běžných úkolů.
Autor psal beletrii, eseje a již deset let píše knihy pro tvůrčí umělce. V této knize „pro každého“ předkládá čtenáři jakýsi tréninkový plán na rok, dělený podle kalendářů na 12 částí. Části podobné měsícům dělí na čtyři týdny, týden na dva tématické oddíly. Každý úkol je rozdělen na výklad a cvičení. Autor doufá, že se čtenář cvičením nevyhne. Mají zvýšit čtenářovu představivost, sebedůvěru, přemýšlivost, energii, uvědomění a další aspekty tvůrčí osobnosti.

Autor žádá od čtenáře, aby čtyřikrát do týdne přečetl zhruba stránku textu, cosi se z ní naučil a přijal za své. Přeje si, aby se čtenář stal tvůrčí osobností v každodenním životě a ve všech aktivitách. Nabízí čtenáři probuzení a rozproudění kreativity, proměnu v umělce každodenního života. Činí tak jasnými příkazy, které nejsou určeny k přemýšlení, ale k plnění. Stimulaci tvůrčího potenciálu podporuje citáty klasiků. Citáty poněkud otevírají smysl příkazů, ale protože postrádají původní významové zasazení, jejich rychlé a přesné pochopení není tak snadné jako pochopení příkazu.
Citáty vybízejí k pozastavení a vedou k zamyšlení. Sám autor nám neodkrývá své úvahy, neteoretizuje, nefilozofuje, nemá ambici být klasikem, dbá o autoritu trenéra. Strukturuje a analyzuje problémy, věcně se vyjadřuje o věcech. Tam, kde věcnost světa pozbývá významu, buduje nový, moderní a kulturně nezralý rituál, káže mravnost, lidskou nesmrtelnost a zakládá „náboženství kreativity“.

Kniha není „počtením“, ale strukturovaným tréninkovým plánem. Neléčí uměním, jako arteterapie. Vede člověka, který má a může tvořit, přes mnohé meze a zábrany tvořivých možností. Čtenář knihy nemusí být vzdělaný, nadaný, ani samostatný. Možná, že se může i hroutit, ale to nevadí. Pojetí knihy od něj očekává kázeň a schopnost následovat svého trenéra až k zjednodušením, rituálům a modlitbám. V nich pak již nejde o léčbu, ani o osobní růst čtenáře, ale možná i nezdravou, iluzorní a modlářskou podporu ambiciózní kreativity uměleckého řemeslníka. Autor je přesvědčený, že kreativitu lze především vycvičit a tajemné múzy trochu použít, když ne přímo znásilnit. Narazíte-li na potíže, máte úkol strukturovat. Když se Vám nedostává schopností, nároky se stupňují. I podmíněný reflex na tvorbu si pod vedením trenéra vypěstujete. Zazvoníte zvoncem a tvoříte. Stejně prosté, jako účinné. Teprve, když se z toho všeho dostaví únava, deprese, bloudění, nezakotvenost, nejistota, úzkost a strach, nabízí autor některé léčebné praktiky.

Autor se svoji tématikou dotýká závažného problému umělecké tvořivosti a duševního zdraví, která se zásluhou klasiků psychoterapie a zvláště pak C.G. Junga stala zájmem některých psychoterapeutických směrů. V odkazech klasiků jsou známy některé dlouhodobé a úspěšně ukončené individuální psychoterapie, které postupným odstraňováním nedostatků, léčbou duševních trápení a vnitřních rozporů vedly klienty až k nečekanému a nakonec i společensky vysoce oceněnému rozvoji tvořivých schopností. Připomněl bych zejména Nobelovu cenu za literaturu Hermana Hesse, analyzovaného Carlem Gustavem Jungem, nebo novinářskou kariéru Reguly Zürcher, legendárně vyléčené pacientky Medarda Bosse. Takové výsledky však byly dosaženy jiným přístupem, výjimečnými a osobně angažovanými psychoterapeutickými osobnostmi. Klasici psychoterapie nepřičítali dosažený úspěch svěřenců svým mimořádným schopnostem, ale jejich skrytým možnostem. Autor knihy je však více u sebe než u klientů, sleduje jiný cíl a žije jiný život v jiném světě. Je trenérem. Trénuje kreativitu svých svěřenců. Neplní poslání, ale pracuje a prodává svou práci.

Skutečností zůstává, že od svých tvořivých klientů slýcháváme, že jim nejen pomáháme zbavovat se napětí, závislosti na drogách a depresí, ale také jim tím bereme schopnost tvořit. Mnozí z nás naopak potvrzují zkušenost, že právě málo tvořiví klienti se brání možnosti samostatně a za sebe konat. Argumentují, že oni tvořivými umělci nikdy nebudou. Na všechno je již pozdě. Ale o to přece vůbec nejde. Jde o jejich zdraví a svobodu.
Člověk není Bůh. Nemusí být tvořivý. I umělecká tvorba může mít mnohé neurotické, nutkavé a nesvobodné rysy. Klienta by však neměla zraňovat svoboda tvůrců. Neměla by mu brát sebedůvěru a jistotu prožívání světa. Kdo může posoudit, která kreativita klientovi svědčí? Především klient. Přesto víme, že tvorba má transcendentální a léčivé prvky. Je důvod ji klientům nabízet. Bytí a tvorba jsou velmi blízko. Tvůrčí čin je projevem existence. Bytí i existence volají po činu. V tvorbě a v díle můžeme být více nebo méně ve shodě se sebou. Smysl tvorby a smysl existence se mohou prolínat, doplňovat se, nebo si i oponovat. Ale v zásadě nemusí nic. Tvorbou však jsme jsoucí, bytujeme v ní vrženi do své svobody. Nemůžeme nebýt v tomto světě tvůrci. Tvorba je existenciál.

Autorův trénink kreativity však zůstává v mezích kognitivně-behaviorální metodiky a filosofických tezí se nedotýká. Mnohému čtenáři se může stát, že se jeho osobní zábrany a také opory tvorby poněkud minou s představou autora, strukturou a posloupností cvičení. Mělo by to tak být a nemělo by nás to zneklidňovat. Jsme naštěstí různí. Třeba ani nejde zobecnit ucelenější metodiku kreativní průpravy, než se podařilo autorovi. Cením jeho snahu udržet trénink kreativity na ostré hraně mezi možností přetížení a upadání do pokleslé každodennosti, na ostří protichůdných tvrzení.

Trénink kreativity je určen pro amerického čtenáře, který se již nějak pokoušel tvořit, ale nevytrval. Neúspěchy ho neodradily od dalších pokusů tvořit a klade si otázku, které své možnosti by mohl nově otevřít. Pomalá četba a pozorné zvažování smyslu nároků autora mohou odkrýt mnohé možnosti tvorby i českému čtenáři. Nechť si vybírá. Ne všechny nepříjemné úkoly mu mohou uškodit a naopak ty příjemné nemusí vždy prospívat.
Možná, že je důvod se tázat, proč a čím bychom měli zaplatit za splnění toho či onoho autorova příkazu. Zda překonání zábrany nácvikem, by nemohlo vést i k vyčerpání jeho možná také inspirativního smyslu. Tvorba je složitě podmíněná. Mohou mít zkušenosti s tvorbou až tak obecnou platnost? Lze poznáním schopnosti tvořit posouvat hranice umění? Kam až? Proč? K čemu by to bylo dobré?
Je mi líto, že nemohu osobně potvrdit ani vyvrátit význam autorovy knihy ani pro mě samého. Nevydržel jsem ji číst, plnit úkoly a proměňovat se pod jejím vlivem po dobu jednoho roku. Věřím však, že se to může mnohému čtenáři nejen podařit, ale i vyplatit. Osobní péče a podpora čtenáře od autora zásadně hodnotné a ucelené knihy, by byla ve Státech mnohonásobně dražší. Vždyť kreativita je nejen existence, ale i móda a business.

Jindřich Holý


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0