Portál.cz > Portál v médiích > Vodička, Cabada: Politický systém ČR

Vodička, Cabada: Politický systém ČR

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 5.5.2004

Pro školu, dům i hospodu, jakož i pro ostatní místa, kde jsou otázky tuzemské politiky probírány z perspektivy současné i s ohledem na dění minulé, neboť podtitul zní: „Historie a současnost.“ Oba autoři, Karel Vodička i Ladislav Cabada, předkládají první monografii k politickému systému ČR v českém jazyce, která chce být učebnicí pro širokou paletu humanitních oborů i příručkou pro již praktikující.

Kniha; velkého formátu v pevných deskách; je komponována z předchozích publikací obou autorů. Ladislav Cabada je v současnosti vedoucí Katedry politologie a mezinárodních vztahů Západočeské univerzity v Plzni, Karel Vodička je vědeckým pracovníkem Univerzity Bundeswehru v Hamburku (vpravdě výstřední). Oba pak přednášejí i na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Výklad politického systému České republiky začíná od kořenů, čili od rozpadu Rakouska-Uherska. Kromě historického nástinu situace a hlavního tématu knihy je detailní pozornost věnována národnostní problematice. Mezi jinými se čtenář dočte, že ústavní soud vznikl v Československu jako ve druhé zemi na světě, po Rakousku. Kapitola končí do vytracena bratru rokem 1937, ve zmínkách o slovenských stranách i později. Pak nastává jistý zlom a další kapitola již se věnuje politickému systému komunistického Československa od roku 1948. Autorům se zřejmě nechtělo až tolik s kůží na trh, jak proklamovali v úvodu.

Rovněž komunistická kapitola je složena z historického nástinu a detailního výkladu aplikovaného socialismu včetně přehledu opozičních hnutí po roce 1968. Menší kapitola je věnována příčinám zhroucení komunistického systému, což překvapilo i západní odborníky na problematiku východu. Na relativně malé ploše je vyvráceno něco sociologických teorií a vykreslena motivační krize, odcizení občanů a pád modelu perestrojky.

Další skok čtenáře posune za sametovou revoluci k rozpadu československé federace. Hlavní příčiny rozpadu státu musíme hledat v odlišné politické kultuře Čechů a Slováků a především v dokončené politické emancipaci slovenského národa. ... Politici i politologové se dnes shodují v tom, že rozdělení Československa vztahy mezi Čechy a Slováky spíše zlepšilo.

Po krátké části věnované základním principům, rozuměj antitotalitní podstatě demokracie v ČR, je rozvito rozsáhlejší téma: „Občané a politika“. Německá (politická) kultura byla totiž českými mysliteli 19. století chápána současně jako vzor i jako špatný příklad. ... Zásadní rozdíl v pojetí komunismu českou a slovenskou společností spočíval ve skutečnosti, že zatímco v českých zemích byl komunismus jednoznačně chápán jako retardační krok ve vývoji společnosti, na Slovensku tomu tak nebylo. Ve shrnutí je česká politická kultura charakterizována pragmatismem a nízkou ochotou k politické participaci, jako obvyklým stereotypem, kromě pocitu „jedinečnosti“, který byl uváděn v textu.

Část „Organizované zájmy a politický proces“ se postupně věnuje zájmovým skupinám (zahrnuje i odbory a církve), politickým stranám (s přehledem porevolučních významných uskupení) a médiím. Začátek části „Státní instituce a politický proces“, konkrétně Ústavní instituce a jejich funkce v politickém procesu je dostupný na stránce vydavatele. Jedna část je věnována komunální politice, výklad systematiky a principů je opět bohatě ilustrován reáliemi.

Knihu uzavírá část s poněkud vizionářským názvem: „Šance a rizika transformace“ zabývající se přechodem Československa a potažmo České republiky od komunismu k demokratickému systému v širším kontextu postkomunistické střední Evropy, čili nových deseti eurozemí. Rozbor je veden na bázi tranzitologie - vědy o systémové transformaci od diktatury či autoritářského systému k demokracii. Ze tří etap, které tento obor definuje, se nacházíme v poslední, v etapě konsolidace. Předchozí etapou byla demokratizace a první popřevratovou liberalizace. Na rozboru situace zemí střední Evropy jsou též testovány premisy oboru, které kupříkladu v zemích latinské Ameriky až tak bezvýhradně neplatí. Na mírně patetickou otázku zvratnosti procesu demokratické konsolidace autoři odpovídají: Po třinácti letech reformních změn je však zvrat k autoritárnímu režimu či diktatuře v České republice vysoce nepravděpodobný.

Vcelku překvapivá je opět míra pozornosti věnované etnickým problémům, přímo jakožto zdrojům politického napětí i etnických konfliktů. Etnická homogenita je uváděna jako příznivý faktor, nikoli však záruka úspěšného přechodu k demokracii a tržnímu hospodářství. Konečně je někde napsáno, že nacionalistické elity, nejen, že mají jiné zájmy než většinová společnost, ale také mohou v duchu svých zájmů působit. Jako další rizika je uváděna výrazná polarizace společnosti a existence antisystémových stran.

Vydal Portál v roce 2003.

Autor: Jaromír Kopeček
 
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0